Chouč
V dnešním světě je Chouč téma, které je stále aktuálnější. Od svých dopadů na společnost až po svůj dopad na ekonomiku a životní prostředí se Chouč stal ústředním bodem pro odborníky i občany. Abychom lépe porozuměli tomuto fenoménu a jeho důsledkům, je zásadní jej prozkoumat z více úhlů pohledu a objevit jeho skutečný rozsah. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Chouč a poskytneme komplexní přehled od jeho historie až po možná řešení. Doufáme, že tímto objasníme Chouč a podpoříme informovanou diskusi o jeho důležitosti dnes.
| Chouč | |
|---|---|
 Náves s usedlostí čp. 15 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Hrobčice |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°30′44″ s. š., 13°45′58″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 64 (2021) |
| Katastrální území | Chouč (2,82 km²) |
| Nadmořská výška | 268 m n. m. |
| PSČ | 417 57 |
| Počet domů | 33 (2011) |
  Chouč | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 48178 |
| Kód k. ú. | 648175 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chouč je malá vesnice, část obce Hrobčice v okrese Teplice. Nachází se asi 1,5 kilometru jihozápadně od Hrobčic. Chouč je také název katastrálního území o rozloze 2,82 km².
Historie
První písemná zmínka o Chouči pochází z roku 1057 a nachází se v zakládací listině litoměřické kapituly. Během husitských válek vesnici získali páni z Vřesovic, kteří ji koncem patnáctého století připojili k Doubravské hoře. Později Chouč patřila k Mirošovicím a od roku 1759 k Bílině, u které zůstala až do zrušení patrimoniální správy. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 stálo patnáct obydlených (z toho deset selských) a dvě pusté usedlosti. Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice nerozvíjela a některé budovy chátraly. Ze vsi pocházel šlechtický rod Koučů z Kouče.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 129 obyvatel (z toho 55 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků a 122 Němců. Až na jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 141 obyvatel: třináct Čechoslováků a 128 Němců. Kromě jednoho člena církve československé byli ostatní římskými katolíky.
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 138 | 149 | 129 | 121 | 126 | 129 | 141 | 95 | 104 | 76 | 54 | 42 | 40 | 59 |
| Domy | 29 | 30 | 31 | 31 | 28 | 29 | 35 | 39 | . | 27 | 23 | 20 | 27 | 33 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Hrobčice. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
Centrem sídla je trojúhelná náves obestavěná velkými usedlostmi, kterým dominuje kostel svaté Kateřiny na návrší na jihovýchodním okraji vsi. Dům čp. 7 je poslední stavbou s dochovaným hrázděným patrem, podél kterého vede pavlač. Do dvora usedlosti se vjíždí půlkruhově klenutou bránou a původně k němu jako výměnek patřil drobný domek čp. 17. Na severozápadní straně návsi stojí rozměrná usedlost čp. 15 s pozdně klasicistními až eklektickými fasádami členěnými pilastry a zdobenými okenními šambránami. Přízemím domu vede průjezd se segmentově klenutým portálem. Dochovaná podoba usedlosti pochází z roku 1884, ale dům stál ve stejném rozsahu už v roce 1842. Eklektickou architekturu zastupuje také dům čp. 22 a bývalá škola (čp. 31). U dalších usedlostí se dochovaly brány s klenutím i rovnými překlady a hospodářské stavby. V roce 2007 často byly ve špatném stavu.
Ke kulturním památkám v Chouči patří kromě kostela a domu čp. 7 také boží muka na křižovatce silnic směrem k Mirošovicím.
Galerie
-
Vjezd na náves -
Kostel svaté Kateřiny -
Boží muka na křižovatce silnic směrem k Mirošovicím
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. .
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR . 1999-01-01 . Dostupné v archivu.
- ↑ a b PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl IV. Ústecký kraj. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 94–95.
- ↑ Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 14. Kartel – Kraj. Praha: J. Otto, 1899. 1066 s. Dostupné online. Kapitola Kouč z Kouče, s. 96–997.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 56.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 410, 411.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 314.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chouč na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Chouč na webu ČÚZK
