V dnešním článku se ponoříme do tématu Claude Louis Berthollet, problému, který v poslední době vyvolal debaty a kontroverze. Claude Louis Berthollet je problém, který se týká širokého spektra společnosti, od profesionálů v různých oblastech až po běžné lidi, kteří v každodenním životě čelí výzvám souvisejícím s touto problematikou. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Claude Louis Berthollet s cílem osvětlit jeho důsledky a nabídnout komplexní pohled na tuto problematiku. Bez ohledu na úroveň vašich zkušeností nebo předchozích znalostí o Claude Louis Berthollet prostřednictvím tohoto článku naleznete relevantní a cenné informace, které vám umožní lépe porozumět tomuto problému a jeho možným důsledkům v různých oblastech. Čtěte dále a ponořte se do fascinujícího a komplexního světa Claude Louis Berthollet!
Claude Louis Berthollet | |
---|---|
Narození | 9. prosince 1748 Talloires |
Úmrtí | 6. listopadu 1822 (ve věku 73 let) Arcueil |
Příčina úmrtí | anthrax |
Místo pohřbení | Cimetière de Cachan Bertholetova hrobka |
Bydliště | Francie |
Alma mater | Turínská univerzita (do 1768) |
Povolání | lékař, chemik a politik |
Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1803) velkodůstojník Řádu čestné legie (1804) společník Americké akademie umění a věd společník Královské společnosti velkokříž Řádu sjednocení |
Choť | Marie-Marguerite Baurová (od 1779) |
Děti | Amédée Barthélemy Berthollet |
Funkce | ředitel (Manufacture des Gobelins; od 1784) profesor (Polytechnická škola; od 1794) profesor (École normale; 1795) člen Konzervativního senátu (od 1799) prezident (Francouzská akademie věd; 1800–1801) … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Claude Louis Berthollet (9. prosinec 1748, Talloires – 6. listopad 1822, Arcueil) byl francouzský chemik. Vytvořil teorii chemické afinity, věnoval se též chemickým vratným reakcím. Napsal též významné práce o složení kyanovodíku, amoniaku, o bělení látek chlorem, o třaskavém stříbru ad. Jeho nejvýznamnějším teoretickým dílem byla kniha Essai de statique chimique (1803). Byl profesorem na pařížské Polytechnice. Od roku 1795 byl členem Francouzské Akademie věd. Jako člen Commission des sciences et des arts se zúčastnil Napoleonova tažení do Egypta a Napoleonem byl též povýšen do šlechtického stavu. Roku 1804 byl místopředsedou francouzského Senátu. Jsou po něm pojmenovány berthollidy, sloučeniny jejichž složení neodpovídá zákonu stálých poměrů slučovacích.