V dnešním článku budeme hovořit o Colarossiho akademie. Colarossiho akademie je téma, které v poslední době ve společnosti vzbudilo velký zájem. Stal se referenčním bodem pro mnohé, ať už kvůli svému dnešnímu významu, jeho dopadu na každodenní život nebo jeho historickému významu. Od svého vzniku Colarossiho akademie generoval nejrůznější názory a byl předmětem mnoha studií a výzkumů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Colarossiho akademie, analyzujeme jeho důsledky a diskutujeme o jeho významu v dnešní společnosti. Colarossiho akademie je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a ze kterého se lze mnohému naučit.
Colarossiho akademie | |
---|---|
Datum založení | 1870 |
Další informace | |
Ulice | rue de la Grande-Chaumière |
Zeměpisné souřadnice | 48°50′32″ s. š., 2°19′51″ v. d. |
www | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Colarossiho akademie (Académie Colarossi) byla umělecká škola v Paříži, kterou v 19. století založil italský sochař Filippo Colarossi. Původně sídlila na ostrově Cité, avšak v 70. letech 19. století se přestěhovala do čísla 10 v rue de la Grande-Chaumière v Latinské čtvrti. Byla uzavřena ve 30. letech 20. století.
Filippo Colarossi založil svoji školu jako alternativu státem podporované Národní školy krásných umění, École des Beaux-Arts, jež se podle mínění řady slibných mladých umělců té doby stala příliš konzervativní..
Podobně jako rovnocenná Julianova akademie nabízela nezávislé alternativní vzdělání a průpravu v oblasti výtvarného umění a stejně tak přijímala do svých řad ženy a umožňovala jim kreslit podle nahých mužských modelů, což nebylo na Národní škole krásných umění myslitelné. Mezi studentky Colarossiho akademie patřily mimo jiné Modiglianiho múza Jeanne Hébuterneová, skotská impresionistka Bessie MacNicolová, kanadská impresionistka Emily Carrová a francouzská sochařka Camille Claudelová, která studovala i u Auguste Rodina.
V Latinské čtvrti, která byla tradiční studentskou čtvrtí, se v blízkém sousedství školy nacházely levné kavárny a ubytování pro studenty a také řada uměleckých ateliérů. Colarossiho akademie přitahovala stejně jako Julianova akademie zahraniční i nekonvenční francouzské studenty, jako byl v polovině 70. let Paul Gauguin. Díky své vyhlášené sochařské výuce lákala škola i mnoho zahraničních zájemců o tento obor, řada jich byla ze Spojených států.
V roce 1910 jmenovala pokroková Colarossiho akademie novozélandskou malířku Frances Hodgkinsovou (1869–1947) první ženskou vyučující. K dalším učitelům patřili mimo jiné i vlivný francouzský sochař Jean Antoine Injalbert a japonismem ovlivněný malíř Raphael Collin. V 90. letech na akademii vyučoval též Alfons Mucha.
Někdy ve 30. letech 20. století, zhruba v době, kdy došlo k uzavření školy, spálila paní Colarossiová drahocenný archiv školy jako odplatu za manželovo sukničkářství.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Académie Colarossi na anglické Wikipedii.