Eduard Fusek
V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Eduard Fusek s cílem poskytnout čtenáři kompletní a podrobnou analýzu tohoto tématu. Od jeho počátků až po jeho relevanci dnes, přes jeho dopad na různé oblasti společnosti, se ponoříme do cesty, na které se budeme zabývat jeho mnoha aspekty. Prostřednictvím kombinace historických dat, současných teorií a konkrétních příkladů se snažíme nabídnout komplexní vizi, která umožní důkladné pochopení významu Eduard Fusek v současné společnosti. Ať už se jedná o osobu, koncept, datum nebo jakýkoli jiný prvek zájmu, naším cílem je poskytnout čtenáři potřebné nástroje, aby se mohl ponořit do fascinujícího světa Eduard Fusek a pochopit jeho význam pro dnešek.
| Eduard Fusek | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČŽOSS SNJ ČSL |
| Narození | 20. prosince 1901 Valašské Klobouky  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. ledna 1996 (ve věku 94 let) Washington, D. C.  USA |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eduard Fusek (20. prosince 1901 Valašské Klobouky – 31. ledna 1996 Washington, D. C.) byl český a československý poválečný politik Československé strany lidové, za kterou byl poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, po roce 1948 exilový politik třetího odboje.
Biografie
Vyučil se obchodním příručím, v letech 1918–1920 vystudoval dvouletou obchodní školu. Pak se dále sám vzdělával. Byl mimořádným posluchačem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a prošel obchodní praxí v tuzemsku i zahraničí (Německo, Pobaltí, Švédsko, Norsko, Dánsko, Itálie, Francie a Turecko). V roce 1924 založil na Slovensku firmu na výrobu a prodej elektrotechnických potřeb a rozhlasových přijímačů. Od roku 1926 ji přenesl do Prahy. V roce 1932 otevřel velký obchod na prodej radiopřijímačů na Václavském náměstí. Byl držitelem několika patentů na výrobu elektrických pojistek, zástrček, vypínačů a zásuvek. V 2. polovině 20. let se začal veřejně a politicky angažovat. Byl zakladatelem a předsedou Svazu radioobchodníků ČSR. V roce 1935 se stal předsedou Ústředního svazu obchodu a jednatelem Svazu středního průmyslu. Už v letech 1919–1920 byl při založení mládežnické organizace meziválečný člen Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské. Během 30. let 20. století pak v této politické straně získával vliv a roku 1937 byl mezi kandidáty na předsedu. V komunálních volbách v roce 1938 byl zvolen do zastupitelstva hlavního města Prahy, bydlel tehdy v Barákově ulici č. 15, Praha XII. Po vplynutí živnostenské strany do nově vzniklé Strany národní jednoty se stal jejím členem a v únoru 1939 místopředsedou jejího většinového zastupitelského klubu na pražském magistrátu.
Během protektorátu působil v domácím odboji. Spolupracoval s organizací Obrana národa a byl ve spojení s generálem Josefem Bílým. Finančně pomáhal s odchody československých letců do zahraničí. Získal důležité informace o konfidentech pražského gestapa, které po válce předal československým úřadům. V roce 1945 se stal předsedou Ústředního svazu obchodu.
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění, kam byl zvolen za Ústřední svaz obchodu jako člen Československé lidové strany. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do parlamentních voleb v roce 1948. Byl místopředsedou živnostensko–obchodního výboru Ústavodárného národního shromáždění.
V rámci ČSL patřil po roce 1945 k představitelům skupiny kritické vůči KSČ. Po únorovém převratu v roce 1948 odešel do emigrace. Nejprve do Velké Británie, pak Irska, kde neúspěšně podnikal jako výrobce akumulačních kamen. Od roku 1951 žil v USA. Vystřídal několik profesí (stavební dělník, školník) a v letech 1958–1968 řídil výstavbu katolické katedrály ve Washingtonu (Basilica of the National Shrine of the Immaculate Conception). Působil i v politických exilových kruzích. Odešel z lidové strany a na podzim 1948 zakládal obnovenou živnostenskou stranu v exilu a do 1955 byl jejím předsedou. Odmítl se stát členem Rady svobodného Československa, kam nebyla živnostenská strana připuštěna. V roce 1951 ale vstoupil do Národního výboru svobodného Československa. Po obnovení Rady svobodného Československa do ní v roce 1953 někteří zástupci exilové živnostenské strany vstoupili, ale Fusek zůstal trvale mimo. Strana se pak rozštěpila a nebyla výrazným proudem exilové politiky. Byl členem Společnosti pro vědy a umění.
Zemřel roku 1996 ve Washingtonu D. C.. Byl pohřben na městském hřbitově ve Valašských Kloboukách.
Odkazy
Literatura
Biografický slovník českých zemí, svazek 19. Praha 2016, s. 519-520.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Valašské Klobouky
- ↑ Eduard Fusek . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ Z velkoobchodníka Eduarda Fuska byl v exilu kopáč nebo školník. Plus . 2021-01-28 . Dostupné online.
- ↑ a b c d Fusek, Eduard . csds.cz . Dostupné online.
- ↑ Věstník hlavního města Prahy. 30. 5. 1938, roč. 45, čís. 21, s. 467. Dostupné online.
- ↑ Radniční klub Národní jednoty ustaven. Venkov. 1939-02-10, roč. 34, čís. 35, s. 4.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-14.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1182.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1342, 1350.
- ↑ Hřbitov: Valašské Klobouky. www.valasskeklobouky.cz . . Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Fusek
- Eduard Fusek v parlamentu
