V tomto článku se ponoříme do tématu Emil Lehmann, což je aspekt, který v poslední době získal velký význam. Emil Lehmann byl předmětem debat a studií v různých oblastech, od psychologie po politiku, včetně sociologie a ekonomie. Jeho dopad na společnost a každodenní život je nepopiratelný, a proto je velmi důležité důkladně pochopit jeho důsledky a možné důsledky. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Emil Lehmann, analyzujeme jeho vývoj v průběhu času a zamyslíme se nad rolí, kterou hraje dnes. Emil Lehmann je bezpochyby téma, které vzbuzuje zájem mnoha lidí, a jsme si jisti, že toto čtení bude velmi užitečné pro ty, kteří chtějí prohloubit své porozumění.
Dr. Emil Lehmann | |
---|---|
Narození | 18. listopadu 1880 Trnovany u Teplic Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. srpna 1964 (ve věku 83 let) Drážďany Východní Německo |
Alma mater | Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze |
Povolání | pedagog a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatel | Technická univerzita Drážďany |
Ocenění | Goethe Medal for Art and Science (1940) |
Politická strana | Národně socialistická německá dělnická strana |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Emil Lehmann (18. listopadu 1880, Trnovany u Teplic – 22. srpna 1964, Drážďany), byl středoškolský profesor, sudetoněmecký folklorista a etnograf, posléze jeden z vůdčích představitelů politického nacionalismu Sudetských Němců.
Emil Lehmann vystudoval germanistiku, národopis i filozofii v Praze, Heidelbergu a Berlíně. Následně začal působit jako středoškolský učitel. Byl činný v Liberci, v Ústí nad Labem, především však po řadu let působil na gymnáziu v Lanškrouně (v letech 1908–1922 a 1926–1929).
Lehmann byl neobyčejně pilným badatelem a plodným autorem, takže rychle vstoupil do povědomí v celých Sudetech. Některé jeho práce jsou dodnes cenným zdrojem informací o životě českých Němců v 18. a 19. století v českém pohraničí. S velkým zaujetím mapoval vlastivědu Hřebečska. Působil jako osvětový pracovník a redaktor. V Lanškrouně založil spolek pro vlastenecké bádání a vzdělávání, vydával díla J. M. Marciho a vedl edici Lanškrounské vlastenecké knihovny. Tiskem zde mimo jiné vydal dodnes ceněnou sbírku rodinných vzpomínek Josefa Benoniho.
Během let se Lehmann začal angažovat i v politice, čímž se význam jeho původně vzdělávacích aktivit začal posouvat do roviny ideologické a politické. Stal se bojovným německým národovcem. Národopisný výzkum sudetských Němců se pak v jeho pojetí logicky změnil ve zbraň, kterou používal k obhajobě svých čím dál radikálnějších názorů na sebeurčení Němců v českém pohraničí.
V roce 1935 byl Lehmann za svou proněmeckou propagandu stíhán československými úřady a odsouzen k jednomu roku žaláře. Před postihem ale uprchl do nacistického Německa. V následujících letech působil v Drážďanech jako čestný profesor folkloristiky. V učitelské dráze a veřejné národovecké činnosti pak pokračoval i během války.
Po roce 1945 žil v NDR. Mnohá jeho díla, jimiž do té doby obhajoval právo německého národa na jeho rozpínavost, nemohla být vydávána ani šířena. Veřejně se už příliš neangažoval. Zemřel v Drážďanech v roce 1964.