Tento článek se bude zabývat tématem Emu hnědý, které vyvolalo velký zájem díky své dnešní relevanci. Emu hnědý je téma, které vzbudilo zájem mnoha lidí v různých oblastech, ať už v osobní, akademické, profesní nebo společenské sféře. V průběhu let získala Emu hnědý větší důležitost a relevanci, což vyvolává diskuse, výzkum a úvahy o jejím dopadu a důsledcích v naší společnosti. V tomto smyslu je nezbytné analyzovat a pochopit různé aspekty obklopující Emu hnědý, od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj, abychom mohli nabídnout širokou a kompletní vizi tohoto velmi relevantního tématu.
Emu hnědý | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Řád | kasuárové (Casuariiformes) |
Čeleď | kasuárovití (Casuariidae) |
Rod | emu (Dromaius) |
Binomické jméno | |
Dromaius novaehollandiae (Latham, 1790) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emu hnědý (Dromaius novaehollandiae), česky někdy i emu australský je druh běžce a zároveň také druhým největším nelétavým ptákem světa a největším původním ptákem Austrálie. Je také jediným žijícím druhem rodu Dromaius.
Váží 20–55 kg, měří 150–190 cm.
Emuové jsou hojní na většině území australského kontinentu, ale v Tasmánii byli vyhubeni. Jeho hejna mohou mít i desítky členů. Také se chovají ve farmových chovech, pro maso, olej a kůži.
Koncem roku 2019 byl oznámen objev vyhynulého druhu emu (Dromaius arleyekweke) z pozdně miocénních sedimentů Severního teritoria Austrálie.
Emu hnědý patří v evropských zoo mezi 10 nejčastěji chovaných druhů. Na jaře 2020 jej chovalo přibližně 550 zoo zařízení. V rámci Česka se v tu dobu jednalo o šest zoologických zahrad založených před rokem 1989:
Zároveň byl tento druh chován i v řadě dalších menších zoo zařízení. Z těch licencovaných se v danou dobu jednalo o tyto zoo:
Emu hnědý patří v Zoo Praha mezi nejdéle chované druhy. První údaj pochází z roku 1933, kdy byl v cirkusu Kludský dovezen samec Pepík. Následně byl přes firmu Hagenbeck získán Pepík II. V letech 1946 až 1974 sice neexistuje přesná evidence, ale od 70. let je zcela jasné, že je emu chován bez přerušení až do současnosti. V závěru roku 2018 byl chován pár. Na konci února 2020 se narodilo jedno mládě a v průběhu března téhož roku následovalo dalších osm potomků, o které se staral chovný samec Emil.
Tento druh je k vidění v expozici v horní části zoo.