V tomto článku podrobně prozkoumáme František Mareš (archivář), téma, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha odborníků. František Mareš (archivář) je komplexní a fascinující téma, které vyvolalo velký zájem jak v akademické obci, tak v široké veřejnosti. Na několika následujících stránkách budeme analyzovat různé aspekty František Mareš (archivář), od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost. Ponoříme se do debat, výzkumů a teorií souvisejících s František Mareš (archivář) s cílem poskytnout komplexní a aktuální pohled na toto neustále se vyvíjející téma.
František Mareš | |
---|---|
František Mareš | |
Narození | 28. prosince 1850 Bavorov Rakouské císařství |
Úmrtí | 12. února 1939 (ve věku 88 let) Třeboň Československo |
Povolání | archivář |
Ocenění | čestný doktorát UK |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Mareš (28. prosince 1850 Bavorov – 12. února 1939 Třeboň) byl český archivář a spisovatel z oboru historie a památkové péče.
Byl synem knížecího schwarzenberského šafáře v Bavorově. Absolvoval českou školu v Netolicích a německou v Českých Budějovicích. Pak studoval na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích. Po maturitě obdržel studentské místo ve Schwarzenberském paláci ve Vídni. Studoval historii na vídeňské univerzitě a současně absolvoval vojenskou službu u 28. pěšího pluku. Po praxi v třeboňském archivu se vrátil do Vídně a v letech 1874-1888 byl archivním adjunktem ve Schwarzenberském ústředním archivu. Současně pokračoval ve studiu na Ústavu pro rakouská historická studia (Institut für Österreichische Geschichtsforschung), kde byl žákem Theodora von Sickela. V té době začal rovněž uveřejňovat své práce v odborném tisku.
V roce 1887 byl vyslán českým sněmem spolu s Ferdinandem Tadrou na studijní cestu do vatikánského archivu (Archivum Secretum Vaticanum).
Po návratu z této cesty byl jmenován ředitelem schwarzenberského archivu v Třeboni. Zde působil až do roku 1924, kdy odešel do důchodu.
Zapojil se rovněž do sporů o pravost Rukopisů, kdy se – na rozdíl od svého jmenovce Františka Mareše – přiklonil k jejich odpůrcům.
Připravil k vydání řadu pramenů, například:
V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl spolu s Janem Sedláčkem soupisy okresů: