V tomto článku se bude téma Giacomo Manzù zabývat ze široké a podrobné perspektivy s cílem nabídnout čtenáři kompletní a aktualizovanou vizi tohoto zajímavého tématu. Budou analyzovány různé aspekty související s Giacomo Manzù, včetně jeho původu, vývoje, současného dopadu a možných budoucích perspektiv. Stejně tak budou prezentovány různé pohledy a názory odborníků v oboru, aby byla poskytnuta komplexní a obohacující vize Giacomo Manzù. Kromě toho budou prezentovány případové studie a konkrétní příklady, které dokládají relevanci a důležitost Giacomo Manzù v různých kontextech. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme poskytnout čtenáři úplné pochopení Giacomo Manzù, aby si mohl prohloubit své znalosti a získat širokou a podrobnou vizi tohoto zajímavého tématu.
Giacomo Manzù | |
---|---|
Narození | 22. prosince 1908 Bergamo |
Úmrtí | 17. ledna 1991 (ve věku 82 let) Aprilia |
Povolání | sochař, tiskař a grafik |
Děti | Pio Manzù |
Významná díla | Sedící kardinál Self-Portrait with Model at Bergamo |
Ocenění | Čestný odznak Za vědu a umění (1974) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku Leninova mírová cena |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giacomo Manzù (vlastním jménem Giacomo Manzoni, 22. prosince 1908 Bergamo – 17. ledna 1991 Ardea u Říma) byl italský sochař, medailista, grafik a kreslíř. Jeho figurativní umění se vždy orientovalo podle přírody, nikdy nebylo zcela abstraktní. V letech 1953 a 1983 získal Cenu Antonia Feltrinelliho. Ačkoliv byl komunista a ateista, byl po smrti papeže Jana XXIII. pověřen vytvořením jeho bronzové posmrtné masky. Jako medailér navrhoval mince Vatikánu a San Marina. Jeho dílem se inspiroval český sochař Zdeněk Němeček.