Hábit

V dnešním světě se Hábit stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra veřejnosti. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu v profesionální oblasti, Hábit upoutal pozornost mnoha lidí po celém světě. Tento článek se snaží prozkoumat různé aspekty související s Hábit, od jeho původu a vývoje až po jeho současný stav a možné budoucí důsledky. Prostřednictvím podrobné analýzy je cílem poskytnout čtenáři úplnou a obohacující vizi Hábit a podnítit reflexi a debatu o tomto tématu globálního významu.

Menší bratr (minorita) v kutně
Historie církevního oblečení (do 1900)

Hábit (z lat. habitus) je volný a splývavý svrchní oděv, stejnokroj křesťanských řeholníků a řeholnic, nejčastěji černé, případně i bílé, šedé nebo hnědé barvy. U františkánů se nazývá také kutna. Vznikl z jednoduchého chitónu či tuniky, jaké ve starověku nosili muži i ženy. Také buddhističtí mniši nosí volný svrchní oděv (kášája), jehož barva může znamenat příslušnost k určité škole.

Popis

Podobně jako soudcovský nebo univerzitní talár sahá až po kotníky a mívá široké rukávy, ale nemá zapínání ani pas. Zato se v některých řádech převazuje bílým provazem (cingulem). Některé řády hábit doplňují kapucí stejné barvy, případně škapulířem, dlouhým pruhem látky, který se také obléká přes hlavu a mívá jinou barvu.

V širším významu se jako hábit někdy označuje i klerika nebo sutana, dlouhý a splývavý oblek kněží a pastorů, který se liší dlouhým zapínáním vepředu s mnoha knoflíky a často převazuje širokým barevným pásem, jehož barva v katolické církvi označuje církevní hodnost. Na rozdíl od řeholního hábitu, který vznikl ve středověku z běžného oblečení, vznikla klerika i talár až v novověku už jako odznak stavu.

Externí odkazy

(anglicky)