V dnešním článku budeme hovořit o Hans-Ulrich Geschke, tématu, které v poslední době vyvolalo velký zájem. Hans-Ulrich Geschke je problém, který ovlivňuje širokou škálu lidí, protože má dopad na různé aspekty každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Hans-Ulrich Geschke s cílem poskytnout úplný a podrobný přehled o tomto tématu. Prozkoumáme jeho historii, současný dopad i možné budoucí důsledky. Kromě toho budeme analyzovat různé názory a přístupy k Hans-Ulrich Geschke, abychom tomuto tématu poskytli širší pochopení. Připojte se k nám v této kompletní analýze Hans-Ulrich Geschke!
Narodil se 16. května roku 1907 ve Frankfurtu nad Odrou na území Braniborska. V roce 1925 maturoval v Hannoveru. V mládí studoval práva na univerzitách v Berlíně a v Göttingenu, které úspěšně dokončil kolem roku 1930. V roce 1931
v Göttingenu získal titul doktora práv. V roce 1932 vstoupil do NSDAP a byla mu nabídnuta funkce právního poradce místní pobočky v Hannoveru. Odtud přešel v listopadu roku 1934 do Dortmundu, kde začal pracovat u místní pobočky gestapa. Roku 1936 mu byla udělena hodnost SS-Obersturmführer (nadporučík) a bylo mu svěřeno velení služebny gestapa v Kielu.
Druhá světová válka
Působení v Praze
V červnu roku 1939 byl povýšen a převelen z Kielu do Prahy, kde se stal šéfem řídící úřadovny gestapa. Během této doby se stal neblaze slavným po celém městě a na jeho rozkazy byly zatýkány, vyšetřovány a vražděny stovky lidí. Během svého působení v Praze (po nástupu R. Heydricha v září 1941) byl i povýšen dne 29. října, 1941 do hodnosti SS-Standartenführer (plukovník).
Na československé listině válečných zločinců[p 1] figuruje pod číslem 82 A.
Geschke dokonce osobně zatýkal [p 2] bývalého předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, na kterého později vypracovával žalobu, na základě které byl generál Eliáš popraven. (V procesu s generálem Eliášem vystupoval Geschke jako veřejný žalobce.)
Společně s Horstem Böhmem nesl Geschke také hlavní podíl viny a odpovědnosti za vypálení obce Lidice. U zničení vesnice byl osobně přítomen.
Dne 18. června1942 velel Geschke gestapu při dobývání krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici (Resslova 307/9, Praha 2, Nové Město). Nejdříve byl sveden boj o kůr a emporu. Boj trval téměř tři hodiny. Po začátku boje došlo k ostrému sporu mezi velitelem Waffen–SSKarlem Fischerem von Treuenfeld a velitelem pražského gestapa Geschkem. Podstatou ostré hádky bylo, kdo akci vlastně velí a jak má akce probíhat. (Pravomoce gestapa a Waffen-SS nebyly příliš jasné.) Karl Fischer von Treuenfeld nesouhlasil s používáním duchovních jako živých cílů. Tvrdil, že dobývání kostela má probíhat jako vojenská operace. Geschke oponoval názorem, že se jedná o policejní akci a ne frontové válčení a že atentátníky potřebuje zatknout živé. K. H. Frank nakonec dal za pravdu esesmanům, že odpor parašutistů zlomí jen hrubá síla, takže akce nakonec probíhala jako bojová operace Waffen–SS. Geschke si to ale nenechal líbit. Po akci napsal oponentní zprávu, v jejímž důsledku byl Karl von Treuenfeld potrestán převelením z bezpečí Prahy na ruskou frontu.
Geschke v Petschkově paláci
Geschke předsedal soudu (přísedícím byl Walter Jacobi), který dne 28. září1941 v Petschkově paláci na svém prvním zasedání odsoudil k smrti řadu vysokých činitelů Obrany národa. Jako první byli odsouzeni generál Josef Bílý a divizní generál Hugo Vojta. Odsouzení byli odvezeni do Ruzyňských kasáren, kde byli popraveni.
Od 27. května1942 zasedal v Petschkově paláci další stanný soud. Vynesl celkem 1 072 trestů smrti. Tento soud odsoudil i členy rodin parašutistů a jejich pomocníků. Soudu předsedal Hans Ulrich Geschke.
Dne 3. září1942 od 14:00 v Petschkově paláci proběhl soudní proces stanného soudu s představiteli pravoslavné církve (biskupem Gorazdem (Matějem Pavlíkem), farářem Václavem Čiklem, kaplanem Vladimírem Petřekem a starším sboru pravoslavné církve Janem Sonnevendem). Předsedou soudu byl Geschke, přísedícími Josef Witiska a Heinz Pannwitz. Celý proces byl filmován a výpovědi pečlivě zapisovány. Všichni obžalovaní byli v 17:20 odsouzeni k trestu smrti zastřelením a k zabavení veškerého majetku.
Dne 29. září1942 odsoudil Hans Ulrich Geschke jako předseda stanného soudu v Petschkově paláci k smrti všechny ubytovatele parašutistů a většinu rodinných příslušníků. Celkem se jednalo o 252 osob. Rozsudky byly vyneseny v nepřítomnosti.
Působení mimo Prahu
V říjnu roku 1942 opustil pražské gestapo a území protektorátu a byl převelen do Drážďan, kde působil jako inspektor SD až do května roku 1944. Ve funkci velitele pražského gestapa jej nahradil SS-Obersturmbannführer Ernst Gerke.
Poté byl převelen do Poznaně, kde zastával opět funkci velitele SD a jeho posledním služebním místem se mu stala Budapešť. Zde byl vrchním velitelem bezpečnostní policie a SD pod velením vyššího policejního šéfa pro území MaďarskaSS-ObergruppenführeraOtto Winkelmanna. Zde se opět podílel na masových zvěrstvech páchaných na židovském obyvatelstvu a během roku 1944 byl za „zásluhy“ povýšen na SS-Oberführera. V únoru roku 1945 zde po něm končí všechny stopy. Naposledy byl viděn koncem války v rychlíku z Drážďan do Saské Kamenice. Podle jedné možné verze padl v bitvě o Budapešť, mnohem pravděpodobnější je však to, že změnil identitu. Na jeho místo nastoupil SS-Obersturmbannführer Reiner Gottstein, který později také padl v Budapešti.
↑Československá listina válečných zločinců byla připravena již za války a byla neustále doplňována. Po osvobození naší vlasti v roce 1945 ale hledané osoby mnohdy obratně využily poválečných zmatků a některým se podařilo trestu uniknout. Podle retribučního dekretu (a podle následného tzv. Malého retribučního dekretu) bylo odsouzeno celkem 33.463 osob (z toho 817 k trestu smrti). Z uvedeného počtu odsouzených bylo 50 procent německé národnosti, 35 procent české a slovenské a 15 jiné národnosti. V tomto počtu je zahrnuto téměř šest tisíc příslušníků gestapa, kteří působili na okupovaném území Československa a z nichž většina uprchla. Mnoho kauz bylo nutné přerušit, neboť nebyl vypátrán jejich pobyt. Řada z uprchlých a hledaných osob našla svůj úkryt v zemích Latinské Ameriky. Národní shromáždění přijalo 24. září1964 zákon, kterým se promlčení válečných zločinů v Československu vyloučilo. Úkol stíhat nacistické zločince tak vlastně nikdy neskončil.
↑Dne 27. září1941 v 15:10 byl na příkaz Reinharda Heydricha v kanceláři tajemníka K. H. Franka Roberta Giese zatčen předseda vlády generál Alois Eliáš. Zatčení provedl vedoucí pražské řídící úřadovny gestapa Hans Geschke.
Reference
↑ Užili si klidného důchodu a svých činů nelitovali. 4 nacističtí zločinci, kteří unikli trestu - Info.cz. Info.cz. Dostupné online .
↑ abcdefČVANČARA, Jaroslav. Struktura vedoucích osobností nacistické okupační moci v Čechách a na Moravě ke dni 27. 5. 1942 . www.ustrcr.cz . Dostupné online.
↑EICHLER, Jan. MEZINÁRODNÍ ASPEKTY POTRESTÁNÍ VÁLEČNÝCH ZLOČINCŮ PO ROCE 1945 . Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Diplomová práce, 2009-03-21 . Dostupné online.
↑ abcdeRAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN80-85196-02-6. S. 39. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna..