V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Henri Grégoire a jeho důsledky v dnešní společnosti. Od svého vzniku až po dopad na různé oblasti každodenního života, Henri Grégoire upoutal pozornost výzkumníků, odborníků a lidí všech věkových kategorií. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme zabývat různými aspekty obklopujícími Henri Grégoire, od jeho historické relevance až po jeho vliv na současnou kulturu. Podobně prozkoumáme různé perspektivy, které existují kolem Henri Grégoire, a nabídneme komplexní vizi, která čtenáři umožní pochopit důležitost a složitost tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Henri Grégoire | |
---|---|
Rodné jméno | Henri Jean-Baptiste Grégoire |
Narození | 4. prosince 1750 Vého |
Úmrtí | 28. května 1831 (ve věku 80 let) Paříž |
Místo pohřbení | Pantheon (od 1989; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
Alma mater | Univerzita v Nancy |
Povolání | politik, katolický kněz a spisovatel |
Ocenění | komandér Řádu čestné legie |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | Ústavní biskup (1791–1801) prezident Ústavodárného shromáždění (1791) předseda Národního konventu (1792) člen Rady pěti set (1795–1799) prezident Zákonodárného orgánu (1800) … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Henri Jean-Baptiste Grégoire zvaný abbé Grégoire (4. prosince 1750 Vého – 20. května 1831 Paříž) byl francouzský duchovní a politik, který hrál významnou roli během Velké francouzské revoluce.
Byl synem krejčího, studoval u jezuitů v Nancy a na kněze byl vysvěcen roku 1782. Roku 1789 byl v obvodě Nancy zvolen do generálních stavů, a stal se tam vůdcem revoluční části kléru, prosazující zrušení stavovských privilegií. Spolu s Pétionem či Robespierrem patřil v rámci Národního ústavodárného shromáždění k zástupcům radikální levice požadujcí mimo jiné zavedení všeobecného mužského volebního práva a později také republikánského zřízení. Roku 1790 byl zvolen konstitučním biskupem v Blois, jímž zůstal do roku 1801. V Národním Konventu se řadil mezi zástupce tzv. Pláně (la Plaine), tvořící pomyslný politický "střed" mezi girondistickou "pravicí" a montagnardskou "levicí". Zároveň dál působil jako politik a organizátor francouzské konstituční církve. Později patřil k odpůrcům Napoleona Bonaparta, kvůli tomu musel na čas do exilu. Zemřel v chudobě roku 1831 v Paříži. Jeho ostatky byly roku 1989 přeneseny do pařížského Pantheonu.
Henri Grégoire se jako politik zasazoval za lidská práva, zrušení otroctví a zrovnoprávnění Židů ve veřejném životě. Sporná je jeho snaha potlačit místní dialekty a nahradit je spisovnou francouzštinou, jež se na dlouhou dobu stala východiskem jazykové politiky francouzského státu.