Husa malá

Tento článek se bude věnovat tématu Husa malá, které v poslední době vyvolalo velký zájem a kontroverze. Od svého vzniku Husa malá upoutal pozornost odborníků, akademiků i široké veřejnosti díky své relevanci a dopadu na různé aspekty moderní společnosti. Na těchto stránkách budou zkoumány různé přístupy a pohledy na Husa malá, stejně jako jeho vliv na tak různorodá pole, jako je technologie, politika, kultura a ekonomika. Záměrem je nabídnout komplexní a aktualizovaný pohled na toto téma, aby se obohatila debata a podpořilo hlubší pochopení Husa malá a jeho dnešního významu.

Jak číst taxoboxHusa malá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodhusa (Anser)
Binomické jméno
Anser erythropus
Linnaeus, 1758
Rozšíření husy malé
Rozšíření husy malé
Rozšíření husy malé
      hnízdiště
      výskyt v období tahu
      zimoviště
      zatoulanci
      potenciální výskyt v období tahu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husa malá (Anser erythropus) je malým druhem husy z řádu vrubozobých.

Popis

Detail hlavy
Husa malá (video)
  • Délka těla: 56–66 cm
  • Rozpětí křídel: 115–135 cm

Vzhledem se nejvíce podobá příbuzné huse běločelé. Bývá sice menší, ale velcí jedinci husy malé mohou být větší než malí jedinci husy běločelé. Základním rozlišovacím znakem je žlutý kroužek kolem oka (což platí i o juvenilních jedincích) a v dospělosti bílá barva čela, zasahující až nad oko. Zobák je malý, poněkud kratší, vždy růžové barvy. Na světlém břiše jsou příčné černé skvrny, oproti huse běločelé je jich ale méně. Nohy jsou oranžově červené.

Hlas

Hlasem se podobá huse běločelé, volání je ale ještě vyšší a pronikavější.

Rozšíření

Husa malá je poměrně vzácným druhem, IUCN ji uvádí jako zranitelnou (celosvětová populace se odhaduje na 16–27 tisíc jedinců). Areál rozšíření zahrnuje nejsevernější oblasti Eurasie, kde hnízdí v mokřadech a rašeliništích vyšších nadmořských výšek. Ve Skandinávii byla reintrodukována a novým populacím je za pomoci pěstounských ptáků (v tomto případě berneška bělolící) vštěpován tah směrem na jihozápad do oblastí, kde se předpokládá nižší zatížení chemikáliemi a lovem.

Výskyt v Česku

Vejce husy malé

V Česku se vyskytuje sporadicky na tahu, velmi vzácně zde i zimuje. Nejčastěji se objevuje na jižní Moravě. Faunistická komise České společnosti ornitologické eviduje po roce 1989 minimálně 29 pozorování husy malé na území ČR.

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online.
  2. a b c d e SVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 16–17. 
  3. https://www.iucnredlist.org/species/22679886/132300164#population
  4. https://www.iucnredlist.org/species/22679886/132300164
  5. VAVŘÍK, Martin; ŠÍREK, Jiří. Zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2019. Sylvia. 2020, roč. 56, s. 93–114. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy