V dnešním světě je význam Jajoi Kusamaová zřejmý ve všech oblastech života. Ať už ve světě obchodu, politiky, vědy nebo kultury, Jajoi Kusamaová hraje klíčovou roli ve způsobu interakce lidí, vzájemného informování a rozhodování. Proto je nezbytné plně porozumět dopadu, který má Jajoi Kusamaová na naši společnost, a také možným důsledkům, které by jeho vliv mohl mít v budoucnu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Jajoi Kusamaová s cílem poskytnout přehled a vhled do jeho významu v dnešním světě.
Jajoi Kusamaová | |
---|---|
Narození | 22. března 1929 (95 let) Macumoto |
Bydliště | Seiwa Hospital (od 1977) |
Alma mater | Univerzita umění města Kjóto |
Povolání | sochařka, romanopiskyně, malířka, spisovatelka, kreslířka, fotografka, instalační umělkyně, konceptuální umělkyně, módní návrhářka, video umělkyně, performerka, kolážistka, navrhovatelka a výtvarnice |
Ocenění | Cena Asahi (2000) Praemium Imperiale (2010 a 2006) Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (2006) Bunka kóróša (2009) Řád kultury (2016) … více na Wikidatech |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jajoi Kusamaová (japonsky 草間 彌生, Kusama Jajoi; * 22. března 1929 Macumoto) je japonská výtvarná umělkyně. Její dílo, jež zahrnuje malby, sochy, instalace i performance, je řazeno k pop artu, art brut, abstraktnímu expresionismu či minimalismu. Píše též básně. Roku 2006 obdržela cenu Praemium Imperiale.
Odmala malovala, výtvarné umění však studovala jen krátce na Kjótské městské umělecké škole. V roce 1957 se usadila v USA, v New Yorku. Po počátečních potížích se začleněním do západního prostředí si získala jméno díky svým provokativním happeningům a výstavám. Často zahrnovaly nahotu a orgie a hlásaly volnou lásku a protiválečná poselství. Roku 1965 vzbudila zájem svou instalací Infinity Mirror Room – Phalli’s Field, svým patrně nejslavnějším dílem. Rozvinula v něm své základní téma – opakování. Své dílo také sama nazývá „obsedantním“.
Roku 1973 se vrátila do Japonska. Za čtyři roky se nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Odmala trpěla halucinacemi. 41 let strávila dobrovolně v psychiatrické léčebně. Halucinační stavy se promítaly do její tvorby. Vytvářela instalace, které se snažily diváka dezorientovat, vyvolat v něm silné pocity, často za pomoci zrcadel, světel a opakujících se prvků. Příkladem je dílo z roku 2009 nazvané Následky vymazání věčnosti.
V roce 1993 se stala první ženou, která reprezentovala Japonsko na benátském bienále. Roku 2008 bylo jedno její dílo prodáno za 5 100 000 amerických dolarů. Šlo o nový rekord u žijícího umělce. V roce 2012 připravila kolekci oděvů pro módní značku Louis Vuitton, její šaty byly pokryty pro ni typickými kruhy a puntíky.