V dnešním světě upoutal Jakub Frint pozornost milionů lidí po celém světě. Tento fenomén se stal aktuálním v různých oblastech, od populární kultury po politiku a technologii. S významným dopadem na společnost se Jakub Frint stal předmětem mnoha studií a výzkumů, které se snaží pochopit jeho důsledky a důsledky. Od svého vzniku vzbuzuje Jakub Frint velký zájem a diskuse mezi odborníky i laickou veřejností. V tomto článku důkladně prozkoumáme původ, vývoj a dopady Jakub Frint a analyzujeme jeho vliv na různé aspekty každodenního života.
Jeho biskupská milost Jakub Frint | |
---|---|
VI. biskup Diecéze Sankt Pölten | |
Církev | římskokatolická |
Diecéze | Sankt Pölten |
Předchůdce | Joseph Chrysostomus Pauer |
Nástupce | Johann Michael Leonhard |
Svěcení | |
Jáhenské svěcení | 16. srpna 1795 |
Kněžské svěcení | 30. srpna 1795 |
Biskupské svěcení | 4. června 1827 světitel Leopold Maximilian von Firmian (Frimian) 1. spolusvětitel Aristaces Azarian, C.M.Vd. 2. spolusvětitel Matthias Paulus Steindl |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 4. prosince 1766 |
Místo narození | Česká Kamenice České království |
Datum úmrtí | 11. října 1834 (ve věku 67 let) |
Místo úmrtí | Sankt Pölten Rakouské císařství |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jakub Frint, německy Jakob Frint, též Jacob Frint (4. prosince 1766, Česká Kamenice – 11. října 1834, Sankt Pölten), byl český římskokatolický kněz německé národnosti, rakouský teolog a spisovatel, biskup diecéze Sankt Pölten v letech 1827–1834.
Findovi (též Frintovi) byli poměrně rozvětvená severočeská rodina ze které pocházela řada duchovních. Jedna větev žila v České Kamenici na Děčínsku. Tam se roku 1766 narodil Jakob Frint. Na kněze byl vysvěcen v roce 1795. V roce 1801 se stal vídeňským dvorním kaplanem. V roce 1803 se stal spirituálem v Konviktu ve Vídni. Od roku 1804 vyučoval teologii na vídeňské univerzitě. V roce 1810 se stal ve Vídni dvorním a hradním farářem. V roce 1816 založil ve Vídni pro světské duchovní vyšší vzdělávací spolek „Augustinum“. Ústav, který vymohl na císaři Františku I., později dostal název po svém zakladateli „Frintaneum“.
K svému rodišti neztratil vztah, i když jeho role je rozporuplná. Za episkopátu litoměřického biskupa Hurdálka usiloval o likvidaci josefinistů a bolzanistů v Litoměřicích. Svého cíle dosáhl včetně Hurdálkovy rezignace. Byl postupně jmenován kanovníkem ve Velkém Varadíně a stal se posléze titulárním opatem. V roce 1827 byl jmenován biskupem v rakouském Sankt-Pölten, kde pak působil až do své smrti.
Sepsal mnoho náboženských spisů. Jeho kázání, přednášky a duchovní cvičení byly několikrát vydány. V letech 1819–1825 redigoval ve Vídni „Theologische Zeitschrift“ do něhož přispívali učení rakouští kněží.