V dnešním článku se budeme věnovat tématu Jan Václav Zimmermann, problému, který v poslední době vyvolal velký zájem a diskusi. Jan Václav Zimmermann upoutal pozornost lidí z různých prostředí, od odborníků v oboru až po ty, kteří toto téma teprve začínají zkoumat. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a úhly pohledu související s Jan Václav Zimmermann s cílem poskytnout komplexní a obohacující pohled na tuto záležitost. Od jeho dopadu na společnost až po jeho globální implikace se ponoříme do podrobné analýzy, která nám umožní pochopit význam a složitost Jan Václav Zimmermann dnes.
Jan Václav Zimmermann | |
---|---|
Narození | 5. května 1788 Tomice Habsburská monarchie |
Úmrtí | 27. srpna 1836 Praha Rakouské císařství |
Alma mater | Karlo-Ferdinandova univerzita |
Povolání | knihovník |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Václav Zimmermann (5. května 1788 Tomice – 27. srpna 1836 Praha) byl český katolický kněz, knihovník a cenzor, ale také autor náboženské a historické literatury. Do české literární historie se zapsal zejména nálezem rukopisu nazývaného Milostná píseň krále Václava, na jehož druhé straně je text shodný s básní Jelen, která je i součástí Rukopisu královédvorského.
Jan Zimmermann (plným jménem Jan Nepomuk Václav Zimmermann, uváděný i jako Johann Wenzel nebo zkráceně J. W. Zimmermann) se narodil roku 1788 v Podhrázském mlýně v Tomicích u Votic jako syn mlynáře Václava Zimmermanna – narození je zapsáno dokonce ve dvou matrikách, jednou s příjmením ve tvaru Cimerman. V roce 1804 se v Tomicích narodil i jeho synovec Josef Václav Zimmermann, rovněž kněz, autor náboženské literatury a knih pro mládež, který zemřel roku 1877 v Českém Brodě. Josef Zimmermann je známý zejména jako autor české adaptace německého překladu dobrodružného románu anglického spisovatele Fredericka Marryata Kormidelník Vlnovský.
Jan Zimmermann vystudoval v Praze nejprve gymnázium, potom na univerzitě filozofii a teologii. V roce 1806 vstoupil do řádu Křižovníků s červenou hvězdou a stal se klášterním knihovníkem. Knězem byl vysvěcen v roce 1812 a potom krátce působil na faře na Starém Městě v Praze.
Jeho hlavním působištěm se ale po roce 1815 stala pražská Univerzitní knihovna, kde byl nejprve ustanoven skriptorem - měl na starosti výpůjční agendu a zpracovával katalogy českých, německých a latinských rukopisů. V roce 1819 tu údajně ve staré vazbě jakési knihy nalezl ústřižek pergamenu s Milostnou písní krále Václava a básní Jelen, která byla obsažena teké v krátce předtím nalezeném Rukopisu královédvorském.
V roce 1821 byl Jan Zimmermann ustanoven cenzorem českých knih a údajně, i když neoficiálně, cenzuroval také hebrejskou literaturu. Ve funkci cenzora se ovšem až příliš projevovala Zimmermannova snaha o loajalitu k rakouské monarchii a údajně i jeho odborná nekompetentnost, takže nebyl mezi českými spisovateli nijak oblíben a někdy se stával terčem posměchu. Je známo, že např. Máj Karla Hynka Máchy prošel Zimmermannovou cenzurou bez problémů, později ale nepovolil vydání románu Cikáni.
Vedle své funkce cenzora působil i jako knihovník v Univerzitní knihovně. Sám také napsal několik prací s historickými a teologickými náměty a pravidelně přispíval do Časopisu pro katolické duchovenstvo.
Zemřel 27. srpna 1836 ve věku 48 let na tyfus. Jeho nástupcem ve funkci cenzora byl pak v roce 1837 poněkud překvapivě jmenován Pavel Josef Šafařík.
Publikace Jana Václava Zimmermanna mají vesměs náboženský nebo historický charakter, některé byly psány česky, některé německy: