V článku, který dnes představujeme, se ponoříme do fascinujícího světa Janez Stanovnik. Od jeho počátků až po jeho současnost se ponoříme do prohlídky všech relevantních aspektů, které činí Janez Stanovnik tématem zájmu všech typů lidí. Budeme analyzovat jeho dopad na společnost, jeho vývoj v čase a různé perspektivy, které existují na Janez Stanovnik. Bez ohledu na úroveň vašich předchozích znalostí vám tento článek poskytne komplexní a obohacující vizi Janez Stanovnik s cílem ponořit se do jeho významu a relevance v dnešním světě.
Janez Stanovnik | |
---|---|
Předseda Předsednictva SR Slovinsko | |
Ve funkci: 1988 – 1990 | |
Předchůdce | France Popit |
Nástupce | Milan Kučan |
Stranická příslušnost | |
Členství | Svaz komunistů Jugoslávie (Svaz komunistů Slovinska) |
Narození | 4. srpna 1922 Lublaň, Království SHS (dnes Slovinsko) |
Úmrtí | 31. ledna 2020 (ve věku 97 let) |
Národnost | Slovinec |
Rodiče | Ivan Stanovnik |
Děti | Aleš Stanovnik Tine Stanovnik |
Alma mater | Právnická fakulta Bělehradské univerzity |
Profese | ekonom, právník |
Ocenění | Řád svobody Slovinské republiky Řád zásluh pro lid Řád za statečnost Partyzánská pamětní medaile 1941 Řád bratrství a jednoty |
Commons | Janez Stanovnik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Janez Stanovnik (pseudonym Tine Koren; 4. srpna 1922 – 31. ledna 2020) byl slovinský politik, právník a ekonom.
Janez Stanovnik se narodil v Lublani jako druhé ze sedmi dětí, jeho otec byl právník politicky činný v řadách Slovinské lidové strany. Stanovnik studoval gymnázium, kde byli jeho spolužáky také Janko Smole (pozdější premiér) nebo skladatel Uroš Krek. Stanovnik se stýkal se členy křesťansko-socialistického sdružení Zarja Edvarda Kocbeka a Boga Grafenauera. V roce 1940 nastoupil Stanovnik na právnickou fakultu Univerzity v Lublani, práva ale dokončil až po válce na Univerzitě v Bělehradě.
Mimo to byl členem redakce Kocbekova revue Dejanje. Svou první politickou řeč učinil Stanovnik v reakci na přistoupení Jugoslávie k Paktu tří 25. března 1941. Do Osvobozenecké fronty se zapojil ihned po jejím zformování. Z italského zajetí se dostal díky svému breviáři a růženci, když Italy přesvědčil, že je student náboženství, a ne komunista. V únoru 1942 se přidal k partyzánům.
V únoru 1944 vstoupil do komunistické strany, od dubna 1944 do května 1945 byl členem zemské rady v kraji Primorska. Za manželku si vzal partyzánskou spolubojovnici Marju, se kterou měl dva syny – Aleše a Tineta.
Od konce války strmě stoupala jeho politická kariéra. V roce 1947 se zúčastnil mírové konference v Paříži, v roce 1952 se stal ekonomickým zástupcem Jugoslávie při ústředí OSN v New Yorku. Do Jugoslávie se vrátil v roce 1956, od roku 1958 byl federálním poslancem a poté ředitelem Institutu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Bělehradě, do Lublaně se vrátil v roce 1962, několik měsíců byl v roce 1964 dokonce děkanem ekonomické fakulty tamější univerzity. V roce 1965 působil jako zvláštní poradce UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji). Poté se stal v roce 1966 členem federální vlády. V letech 1967 až 1983 byl výkonným tajemníkem Evropské hospodářské komise OSN. V květnu 1988 se stal předsedou Předsednictva Socialistické republiky Slovinsko. Počáteční pohodlnost funkce vystřídá tlak, když se u něj střídají zástupci Výboru pro ochranu lidských práv a Jugoslávské lidové armády. Stanovnik přivedl zemi k prvním demokratickým volbám a v roce 1990 předal funkci předsedy Předsednictva Milanu Kučanovi.
Na čas se stáhl z veřejného života, do kterého se vrátil v roce 2002, kdy obdržel státní vyznamenání – zlatý Čestný řád svobody, o rok později pak vyjádřil veřejnou podporu vstupu Slovinska do EU a NATO. Janez Stanovnik byl předsedou Svazu sdružených bojovníků národněosvobozeneckého boje.