Jaromír Typlt je téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. V průběhu historie vyvolal velký zájem a intriky, podnítil debaty, vyšetřování a vášnivé diskuse. Od svých počátků až do současnosti hraje Jaromír Typlt zásadní roli ve společnosti a ovlivňuje jednotlivce, komunity a kultury ve všech koutech planety. Jak pokračujeme ve zkoumání a objevování více o Jaromír Typlt, jeho důsledcích a dopadu na moderní svět, je nezbytné pochopit jeho důležitost a důsledky pro každodenní život. V tomto článku se podíváme do hloubky na Jaromír Typlt, prozkoumáme jeho historii, současnou relevanci a možnou budoucnost, abychom poskytli holistický pohled na tento fenomén.
PhDr. Jaromír Typlt | |
---|---|
Narození | 25. července 1973 (50 let) Nová Paka |
Povolání | spisovatel, dramatik, básník, kolážista, kurátor a historik umění |
Ocenění | Cena Jiřího Ortena (1994) |
Příbuzní | Lubomír Typlt (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaromír Typlt (* 25. července 1973, Nová Paka) je český spisovatel, esejista, performer, výtvarný kurátor a editor.
Dětství prožil v Nové Pace. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy – obor filozofie a český jazyk a literatura. Po ukončení civilní vojenské služby ve sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus MYklub Liberec, kde mj. inicioval řadu výstav a edičních projektů, se stal v roce 2000 kurátorem liberecké Malé výstavní síně a v letech 2008–2010 byl kurátorem liberecké Galerie U Rytíře. V současnosti žije v Praze a Nové Pace.
První období jeho tvorby se vyznačuje především důrazem na obrazotvornost (soubor poezie Ztracené peklo, 1994), ale také snahou o vystižení atmosféry „blouzniveckého“ rodného kraje (prózy Pohyblivé prahy chrámů, 1991, a Opakem o překot, 1996). Po roce 1999 začal experimentovat s různými přesahy literatury do dalších uměleckých odvětví (bibliofilie a autorské knihy, krátké filmy, jevištní performance, zvukové nahrávky a improvizace) a výsledky soustředil do knihy Stisk (2007). Se skladatelem Michalem Ratajem od roku 2009 účinkuje ve zvukově-textové improvizaci Škrábanice. S Pavlem Novotným také hraje v představení podle básně Kurta Schwitterse Ursonate (premiéra 2006). Pro libereckého grafika Jana Měřičku napsal texty k autorským knihám (Vniveč, 1999, Hlavolomy, 2000).
Je autorem knižní monografie sochaře Ladislava Zívra (2013). Eseje o literatuře a výtvarném umění zveřejňuje například v literárních časopisech Souvislosti, Revolver Revue, Host, Analogon, Tvar apod. Už v první polovině 90. let se zapsal do povědomí také jako účastník literárních polemik. Po roce 2011 začal veřejně vystupovat proti snahám o podřizování literatury politickým zájmům (především proti požadavkům po levicové angažovanosti), a proto se 19. listopadu 2013 stal při svém autorském večeru terčem symbolického útoku politických radikálů.
Edičně se podílel například na zveřejnění textů a výtvarných děl Hany Fouskové, Zdeňka Koška, Františka Nováka z Lomnice nad Popelkou a dalších.