Jaroslav Mezník
V dnešní době se Jaroslav Mezník stala v naší společnosti velmi aktuálním tématem. S pokrokem technologií a globalizací převzal Jaroslav Mezník vedoucí roli v našich životech a ovlivnil vše od našich osobních vztahů až po rozvoj ekonomiky. Proto je důležité porozumět a uvažovat o Jaroslav Mezník, abychom porozuměli jeho dopadu na naše životy a činili informovaná rozhodnutí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jaroslav Mezník a jeho vliv v různých oblastech s cílem nabídnout ucelenou vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
| Prof. PhDr. Jaroslav Mezník, CSc. | |
|---|---|
| 39. děkan Filozofické fakulty MU | |
| Ve funkci: 1994 – 1995 | |
| Předchůdce | Josef Hladký |
| Nástupce | Jana Nechutová |
| poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1990 – 1990 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSSD |
| Narození | 31. prosince 1928 Bratislava |
| Úmrtí | 28. listopadu 2008 (ve věku 79 let) Brno |
| Rodiče | Jaroslav Mezník |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Profese | politik, archivář, pedagog a historik |
| Ocenění | Zlatá medaile MU (1995) Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 4. třídy (1998)Cena města Brna (2000) Bronzová medaile MU (2000) |
| Webová stránka | www |
| Commons | Jaroslav Mezník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Mezník mladší (31. prosince 1928 Bratislava – 28. listopadu 2008 Brno) byl český historik, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, odborník na (vrcholně) středověké dějiny střední a západní Evropy, za normalizace disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci československý politik za obnovenou Československou sociální demokracii a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění.
Život
Jaroslav Mezník se narodil v rodině moravskoslezského zemského prezidenta Jaroslava Mezníka (1884–1941), který byl za německé okupace zastřelen a Marie rozené Dvořákové (1887–1967).
Po gymnáziu absolvoval historii a archivnictví na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V 50. letech jako politicky nespolehlivý sloužil u tzv. Pomocných technických praporů. V letech 1953–1956 pracoval jako archivář ve Státním archivu v Janovicích u Rýmařova a od roku 1956 v Historickém ústavu Československé akademie věd, kde se zaměřil zejména na dějiny měst ve 14. a 15. století a detailní prosopografickou analýzou, jejímž uplatněním v tomto kontextu výrazně předběhl historické bádání, značně obohatil naše znalosti o podhoubí různých dobových politických a sociálních třenic, případně husitské revoluce v Praze. V roce 1972 byl z politických důvodu uvězněn a ve vězení byl až do roku 1974. Po propuštění z vězení mohl pracovat jen jako skladový dělník. Byl signatářem Charty 77 a v období 1977–1989 byl znovu dvakrát vězněn.
V roce 1978 podepsal v rámci Charty 77 prohlášení Sto let českého socialismu, v němž se skupina levicově orientovaných disidentů s respektem vyjádřila o předúnorových tradicích demokratické levice.
Profesně je k roku 1990 uváděn jako důchodce, bytem Brno.
V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 48 - Brno-město II, Jihomoravský kraj) jako poslanec za obnovenou ČSSD. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990.
Pak se vrátil k práci v Historickém ústavu Československé akademie věd a roku 1992 se stal profesorem starších obecných dějin na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zde také v letech 1994–1995 působil jako děkan fakulty. Byl členem vědeckých rad Masarykovy univerzity v Brně, Slezské univerzity v Opavě a Historického ústavu AV ČR a členem redakční rady Českého časopisu historického. Mezi jeho žáky patří např. Libor Jan, Martin Wihoda nebo Tomáš Borovský.
V roce 1996 se neúspěšně ucházel za ČSSD o křeslo senátora ve volebním obvodu Brno-město.
Ocenění
V roce 1995 mu byla udělena Zlatá medaile Masarykovy univerzity, v roce 1998 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka a roku 2000 získal i Cenu města Brna. Obdržel také Medaili Františka Palackého za zásluhy o společenské vědy.
Publikace
- Praha před husitskou revolucí. Praha 1990 (původně 1969, sazba rozmetána).
- Lucemburská Morava 1310–1423. Praha 1999.
- Můj život za vlády komunistů (1948–1989). Brno 2005.
- Tvář stárnoucího středověku : výbor článků a studií. Brno 2008. ISBN 978-80-86488-49-3
Reference
- ↑ http://brno.idnes.cz/Brno-zpravy.aspx?c=A090526_1196386_brno_krc
- ↑ http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5145
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1463.
- ↑ Návrh na volbu nových poslanců . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění . mvcr.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16.
Literatura
- FASORA, Lukáš; HANUŠ, Jiří; MALÍŘ, Jiří, a kol. Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011. 348 s. ISBN 978-80-7325-244-1.
- PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Mezník na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Mezník
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Masarykova univerzita v Brně
- Udělení Zlaté medaile MU
- A2, Zídek, Petr: Historik, který nešel s dobou, 2006,
- Jaroslav Mezník v parlamentu
