V dnešní době nabyla Jiří Černický v dnešní společnosti důležitého významu. Ať už kvůli svému vlivu na populární kulturu, jeho vlivu na politické rozhodování nebo jeho významu ve vědecké oblasti, Jiří Černický upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. V tomto článku důkladně prozkoumáme fenomén Jiří Černický a jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj budeme podrobně analyzovat, jak Jiří Černický zanechal svou stopu ve společnosti a jak nadále ovlivňuje náš každodenní život.
Jiří Černický (* 1. srpna1966Ústí nad Labem) je český vizuální umělec, který je znám jako tvůrce experimentálních, intermediálních projektů. V roce 1996 získal Sorosovu cenu a v roce 1998 Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2012 se nominoval jako finalista na cenu Alice Award v kategorii interdisciplinárního umění. V letech 2010–2023 působil jako vedoucí pedagog Ateliéru malby (Ateliér volného umění II) na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Životopis
Jiří Černický se narodil a prožil dětství ve Všebořicích v Ústí nad Labem. Narodil se jako nejstarší ze tří dětí. Záhy již na základní škole projevil výtvarné nadání. Překresloval komiksy. V letech 1982 až 1986 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Po maturitě v roce 1986 začal studovat výtvarnou výchovu a ruský jazyk na Vysoké škole pedagogické v Ústí nad Labem ( od roku 1991 – Univerzita J. E. Purkyně). V rámci Sametové revoluce se zapojil do dění v Ústí nad Labem tvorbou plakátů a letáků. Se spolužáky malovali hesla a velkoplošné propagace na paneláky nebo vlaky s uhlím. V roce 1990 ukončil studium na Vysoké škole pedagogické.
V roce 1996 získal Sorosovu cenu a v roce1998 Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2012 se nominoval jako finalista na cenu Alice Award v kategorii interdisciplinárního umění.
Od roku 1977 patří mezi členy rockové skupiny Finský barok. Spolu s Petrem Niklem byl zakládajícím členem autorského divadla Zoom.
Příležitostně se věnuje kurátorské činnosti. V roce 2013 byl kurátorem výstavy „Guštar” v Centru současného umění DOX a prezentace prací studentů UMPRUM v Pekingu „Vystřelený šrapnel uklidní pozorovatele”. Byl také kurátorem výstavy Milana Guštara „Pro Le Cainea (Z technických důvodů zavřeno)” v galerii Školská 28.
V červnu 2023 napsal emotivní otevřený dopis, v němž oznámil svůj odchod z postu vedoucího pedagoga Ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Tvorba
Zaměření Jiřího Černického je velmi široké a neomezuje se na konkrétní médium. Pracuje s klasickými médii (malba), ale využívá i další formy současného umění (objekty, instalace, performance, konceptuální umění atd.). Osobní angažovanost v konkrétním díle není výjimkou. Základem jeho práce je vytváření fiktivních scénářů. Kombinováním a propojením s různými médii (klasický obraz, objekt, video či fotografie) vznikají finální výstavní projekty. Společným jmenovatelem prací jsou silné emoce, ironickýhumor nebo sociální kritika.
Koncem devadesátých let dvacátého století se zapsal do povědomí veřejnosti projektem „První sériově vyráběná schizofrenie“(1998). V multimediální instalaci „SONY Garden z roku 2002“ vytvořil parafrázi japonské zenové zahrady, kde místo písku a kamenů použil drť ze spotřební elektroniky i počítačů, tedy symbolů informačního věku.
V roce 2010, při znovuotevření, se Galerie Václava Špály prezentovala výstavou „Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto“. Projekt „Gagarinova věc“ (2006) ukázal zájem umělce o spojení fyzikálních zákonů s lidskou psychikou a představil jeho „badatelskou stránku“. Tímto projektem ukázal jak lze manipulovat veřejnost zdánlivě seriózními fakty. „Věci, kterých mi není líto“ představují videozáznamy z pražského metra, kde autor požaduje na cestujících libovolnou věc, na které jim nezáleží.
Reakcí na některé utopistické myšlenky avantgardy byla výstava „Den, kdy sníh padal na hořící pole“ (2014). Výstava představila nejnovější umělcovi práce, které spolu vytvořily celek spojený mnoha asociacemi na dobu, kdy společnost usilovala o totální proměnu pomocí vědeckých, uměleckých a sociálních experimentů.
Multimediální projekt „Divoký sny“(2016) vychází z padesáti kreseb, které vznikaly během posledních pětadvaceti let. Kombinují utopické představy o zlepšení světa, excentrické architektonické vize atd. Tyto projekty byly na výstavě také ztvárněny jako modely nebo prototypy. Svoji koncepci vysvětlil umělec:
„
Chtěl jsem do Galerie Rudolfinum vstoupit jako do jiné prostory, ne jako do prostoru vizuálního umění, ale jako do Národního muzea...
“
Značnou část autorovy tvorby tvoří nikdy nerealizované utopické projekty. I když zůstávají nerealizovány, zabývají se aktuálními sociálními či ekologickými problémy.
Jiří Černický se věnuje také knižní ilustraci a hudební tvorbě.
Studijní pobyty
1998 – Headlands, San Francisco, USA
2001 – Tent Gallery and MAMA Gallery, Rotterdam, Nizozemsko
2004 – Akademie der Künste, Berlín, Německo
2005 – Vivid Centre for Media Arts, Birmingham, Velká Británie
2007 – Futura Gallery, zámek Třebešice, Česko
2008 – Spaces Gallery, Cleveland, USA
2004 – Galerie Futura, Zámek Třebešice
2019 – CCC muzeum Peking
Výstavy
Samostatné výstavy – výběr
2022 – Sebevdech, Ateliér Jozefa Sudka. Praha
2022 – Kontemplace aktivistů, Galerie Cifra, České Švýcarsko
2022 – Magické aktuality (Vzpoura lenochodů), Severočeská galerie výtvarných umění v Litoměřicích
2021 – Kinetická architektura, Galerie Luxfer, Česká Skalice
2021 – Dharmanautica 4300 n.l., (s Pavlem Peppersteinem), DSC Gallery, Praha
2020 – Budoucnost sněhu, Galerie Via Art, Praha
2019 – Obrazoborec, Galerie J. Koniarka, Trnava, Slovensko
2019 – Nobody Redable, CCC muzeum umění, Peking, Čína
2019 – Jiří Černický, Galerie Masna, Slavonice
2018 – Salm Modern #1: Možnosti dialogu / Dimensions of Dialogue / Möglichkeiten des
2018 – S drakem v zádech, Galerie Futura, Praha
2018 – Trump kontra Godzilla (Skok kobylky z cedulky na tabulku), DSC Gallery, Praha
↑VEDRAL, Jan. Jiří Černický – Sci-fi umělec. Artlover, časopis pro současné umění . DSC Gallery, 2017 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-12.