Následující článek se bude věnovat tématu Jiří Mahen, které se v posledních letech stalo velmi aktuálním. Jiří Mahen je téma, které vzbudilo zájem odborníků i laické veřejnosti díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. V tomto článku budou prozkoumány různé aspekty související s Jiří Mahen, od jeho vzniku až po jeho dnešní vývoj. Kromě toho budou analyzovány důsledky, které má Jiří Mahen v různých sektorech, stejně jako možná řešení a budoucí perspektivy. Jiří Mahen je bezpochyby téma, které si zaslouží být prostudováno a pochopeno do hloubky, a proto se tento článek snaží přispět k debatě a úvahám o tomto důležitém problému.
Jiří Mahen se narodil v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Jeho děd byl bratrem děda Vladislava Vančury. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ později inspiroval Vladislava Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura.
Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem.
Studia v Praze
V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově.
Život v Brně
Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života.
Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou (1896–1991). Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou knihu Život s Jiřím Mahenem (Mladá fronta, 1978).
Nevlastní bratr Pavel Vančura byl v roce 1943 popraven za odbojovou činnost.
Závěr života
Jiří Mahen ukončil svůj život sebevraždou, čímž reagoval na německou okupaci. Jako další důvod se uvádí Mahenův zdravotní stav, kdy se obával, že nebude schopen další tvůrčí práce.
Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, Čestný kruh, sk. 25e/ hr.62.
Vznik pseudonymu
Pseudonym Mahen údajně vznikl sazečovým omylem při sazbě původního pseudonymu Maheu, což byl hrdina Zolova románu Germinal.
Dílo
Jiří Mahen psal též pod řadou dalších pseudonymů.
Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Podle Mahenových současníků byla jeho pozdější tvorba ovlivněna impresionismem, jak však uvedl Arne Novák v nekrologu, sám Mahen toto přiřazení rozhorleně odmítal.
V přehledu jsou uvedena v závorce první vydání v češtině:
Poezie
Plamínky (verše; V Praze, Časopis pokrokového studentstva, 1907)
Rodina 1933 (dvě komedie o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce, 1934, B. M. Klika, 1934)
Vyzkoušení přátelé (komedie o třech dějstvích; Praha, B. M. Klika, 1934
Mezi dvěma bouřkami (hra o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce 1938, Dilia 1961)
Pro děti
Její pohádky (Brno, Barvič & Novotný, 1914)
Dvanáct pohádek (ilustroval Josef Lada; V Praze, B. Kočí, 1918, Zápotočný 1935, Družstevní práce 1947 il. Jiří Trnka, Dostupné online Albatros 1969 il. J. Trnka)
Co mi liška vyprávěla (pohádky s obrázky Fr. Hlavici; Praha, B. Kočí, 1922, Družstevní práce 1947, SNDK 1958 a 1964, Československý spisovatel 1974 a 1984, Vimperk Papyrus 1983 a 1993, Liberec Dialog 1996)
Literatura zabývající se divadlem
Problémy nového dramatu německého: Hugo von Hofmansthal (Hodonín, vlastním nákladem, 1907-1908)
Turban, fez a čepička (Balkáne, lásko moje; Brno, Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, 1994)
Démoni (a jiné drobné prózy) (Křelov, Ivo Opletal, 1997)
Díla napsaná pod jinými pseudonymy
Čím duše překypěla (básně pod pseudonymem Antonín Dubský; Třebenice, nákladem menšinového týdeníku „Pařík“, 1912)
Před výletem (solový výstup pro dámu; napsala Červená sedma; V Praze, Josef Šváb, 1913)
Jak se dělá divadlo? (nezbytná příručka pro všechna divadla a pro ochotníky, pseudonym Kamil Urbánek; Brno, St. Kočí, 1921)
Kozí bobky z Parnasu (1921) – pseudonym Ladislav Andělíček
Moderní drama snadno a rychle (příručka pro básníky i diletanty, pseudonym Josef Zamazal; Brno, St. Kočí, 1921)
Narabovaná kultura (časová studie, pseudonym Jaroslav Vrána; Brno, St. Kočí, 1921)
O umění Růženy Němcové a Boženy Svobodové (essay, pseudonym Červená Maska; Brno, Stanislav Kočí, 1921)
Zpívající pyramida (rozmluva s čertem, pseudonym Pavel Stodola; Brno, St. Kočí, 1921)
Knížka pro každého spiritistu (rozřešení tajemství záhrobního, pseudonym Mahatma Batler; Brno, St. Kočí, 1922)
Rouletabille v Čechách, aneb, Sebrané spisy Floriána Kreuzmanna (detektivní novela, pseudonym Joe Smetana; Brno, St. Kočí, 1922)
Rozřešme českou divadelní otázku (pseudonym Richardson; Brno, St. Kočí, 1922)
Režisérův zápisník. I. (1921) – pseudonym Richardson
Černá jeskyně (Pohádková hra pro mládež se zpěvy a tanci o třech jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudbu složil Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1930)
Památce selských rebelů z roku 1680 (pseudonym Adolf Filáček; Praha, Říšská jednota republikánského dorostu čs. venkova, 1930 a 1938)
Čarovné koření aneb Mír ve Vadilově (Hra pro mládež se zpěvy a tanci o 4 jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudba Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1931)
Když se pucflek vydaří (vojenská fraška o 1 jednání, pseudonym J. Skála; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1932)
Dragouni jedou ... (lidová hra se zpěvy a tanci o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; hudbu složil Vl. Skládal Mahen, Jiří, 1882-1939 V Brtnici : Josef Birnbaum, 1933)Nade mlýnem - pode mlýnem : (Krajánek Kořínek Amorkem ...) : Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
Pohádka lesní samoty (lidová hra se zpěvy o 3 dějstvích, pseudonym J. Skála; hudbu napsal A. Mareš; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1933)
Utrpením ku štěstí; nevinně odsouzen (lidová hra ze selského života ve 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
Ve spárech karbanu (Hra ze selského života o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
Až srdce tvoje zahoří ...!; Slečna divoška (Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
Románek tulačky Evy (lidová hra se zpěvy o 3 jednáních, pseudonym J. Skála, hudbu složil A. Mareš; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
Vojenský život veselý (tři vojenské aktovky, pseudonym Václav Vrána; Praha, Divadelní nakladatelství Lidové umění (J. Frey), 1938)
V Brně jsou pamětní desky na domech v ulicích Mahenova a Solniční, busta na Malinovského náměstí a pomník v parku Danuše Muzikářové.
Ulice Mahenova je v Brně, Praze, Kladně, Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem, Jihlavě a dalších městech.
Ulice Jiřího Mahena je ve Frýdku–Místku, ulice J. Mahena v Čáslavi.
Společnost Jiřího Mahena vydává od roku 1994 svůj členský zpravodaj Milíř.
Odkazy
Poznámky
↑Některé zdroje uvádějí, že byl ředitelem až od roku 1937. Tisk ho však jako ředitele uváděl již v roce 1931 (viz interview v Národních listech Brno kulturní).
CEJPEK, Jiří. Jiří Mahen - jeho knihovnický odkaz. Praha: SPN, 1961. Edice Ústředního vědecko-metodického kabinetu knihovnictví St. knihovny ČSSR.
DVOŘÁK, Josef. Čtení o Mahenovi a Těsnohlídkovi. Ilustrace Karel Langer (grafik); Fotografie podle starých předloh Jaromír Funke. : Nakladatelství Miroslav Stejskal v Praze XII., Vilímovská 2, vydáno 1941. 229 s. (Edice: Česká literární Morava). Kapitola Část prvá: Jiří Mahen 12. XII. 1882 – 22. V. 1939, s. 11–103.