Jiří z Martinic (1532–1598)
V dnešním světě je Jiří z Martinic (1532–1598) téma, které vyvolává velký zájem a debaty. S pokrokem technologií a změnami v životním stylu se Jiří z Martinic (1532–1598) stal relevantním problémem, který ovlivňuje společnost jako celek. Z různých pohledů a výzkumů byl Jiří z Martinic (1532–1598) analyzován a byla navržena různá řešení k řešení tohoto problému. V tomto článku se ponoříme do nejdůležitějších aspektů souvisejících s Jiří z Martinic (1532–1598), prozkoumáme jeho příčiny, důsledky a možná řešení. Kromě toho prozkoumáme význam Jiří z Martinic (1532–1598) v různých kontextech, od osobní úrovně až po globální dopad.
| Jiří Bořita z Martinic | |
|---|---|
 Erb Martiniců | |
| Nejvyšší kancléř Českého království | |
| Ve funkci: 1597 – 1598 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Adam II. z Hradce |
| Nástupce | Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic |
| Nejvyšší zemský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 1585 – 1597 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Nástupce | Václav Berka z Dubé |
| Nejvyšší dvorský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 1584 – 1585 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Narození | 1532 |
| Úmrtí | 22. ledna 1598 (ve věku 65–66 let) |
| Národnost | Čech |
| Choť | Eliška Bruntálská z Vrbna |
| Rodiče | Jan z Martinic |
| Děti | žádné |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří Bořita z Martinic (1532 – 22. ledna 1598) byl český šlechtic z rodu Martiniců a vysoký úředník Českého království.
Původ
Pocházel ze šlechtického rodu Martiniců, byl synem karlštejnského purkrabího Jana z Martinic († 1577) a jeho první manželky Ižoldy Františky, rozené Berkové z Dubé († 1560). Svou kariéru u dvora zahájil jako stolník arcivévody Maxmiliána (1560), u dvora císaře Maxmiliána II. byl pak kraječem (1569) a v letech 1571–1576 komorníkem. V mládí byl také častým účastníkem společenských aktivit u dvora pánů z Rožmberka. V roce 1575 se připomíná u dvora arcivévodů Rudolfa II. a Arnošta a v letech 1575–1576 byl hejtmanem slánského kraje za panský stav. V říjnu 1577 byl jmenován přísedícím komorního soudu, ale již v roce 1578 se stal přísedícím zemského soudu. V letech 1584–1585 byl krátce nejvyšším dvorským sudím a poté dlouholetým nejvyšším zemským sudím Českého království (1585–1597). Krátce před smrtí nakonec vykonával funkci nejvyššího českého kancléře (1597–1598).
Ještě za otcova života převzal do správy hlavní rodové panství Smečno (1571) s podmínkou vyplacení dědických podílů mladším bratrům Zdislavovi († 1575) a Jaroslavovi († 1582). Ti však oba zemřeli předčasně a Jiří Bořita tak bez finančních ztrát udržel celé rodinné dědictvé pro sebe. V roce 1581 přikoupil panství Stochov, které natrvalo připojil ke Smečnu. Součástí stochovského panství byl také statek Lány, který byl vyčleněn jako samostatný celek a v roce 1589 prodán císaři Rudolfovi II. a připojen ke Křivoklátu. V roce 1595 Jiří Bořita po vymřelé evangelické větvi Martiniců převzal panství Okoř s hradem. Nadále také rozšiřoval smečenské panství a v roce 1595 přikoupil statek Čelechovice. V polovině osmdesátých let 16. století nechal přestavět hrad ve Smečně na pohodlný renesanční zámek. Mezitím v roce 1583 koupil palác v Praze na Hradčanech, který pak nechal nákladně přestavět a upravit, protože v hlavním městě jako vysoký zemský úředník potřeboval reprezentační sídlo.
Jiří Bořita z Martinic byl horlivým katolíkem a přední osobností katolické menšiny v nejvyšších zemských úřadech Českého království. Ve Smečně nechal přestavět kostel Nejsvětější Trojice (1587) a v Praze se podílel na obnově minoritského kláštera u kostela sv. Jakuba. Jeho finanční solventnost dokládá půjčka 40 000 kop míšeňských grošů, kterou v roce 1595 poskytl císaři Rudolfovi II.
Byl ženatý s Eliškou z Vrbna, manželství ale zůstalo bez potomstva. Dědicem panství Smečno a Okoř se čtyřiceti vesnicemi a Martinického paláce v Praze se stal nezletilý synovec Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649), který se později stal jednou z předních osobností pobělohorského období.
Odkazy
Reference
- ↑ Z Martinic . Ottův slovník naučný . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-21.
- ↑ Rodokmen Martiniců in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 578–579
- ↑ BŘEZAN, Václav: Životy posledních Rožmberků (ed. Jaroslav Pánek), díl I.; Praha, 1985; s. 214, 354–355
- ↑ MAREŠ, Petr: Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 147 dostupné online
- ↑ MAREŠ, Petr: Přísedící zemského soudu Českého království (1542–1620) na habsburských dvorech a na dvoře Fridricha Falckého in: Paginae historiae, Sborník Národního archivu; Národní archiv Praha, 2010; s. 57 ISBN 978-80-86712-83-3 dostupné online
- ↑ MAŤA, Petr: Svět české aristokracie (1500–1700), NLN, Praha, 2004; s. 815 ISBN 80-7106-312-6
- ↑ PALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 (edice Jaroslav Charvát); s. 371–372 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 439
- ↑ CROY, Jana: Zámek Lány. 600 let historie; Správa Pražského hradu, 2007; s. 29–30 ISBN 978-80-7381-093-1
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, s. 72–73
- ↑ POLÁČKOVÁ, Daniela: Martinický palác v Praze za vlastnictví Jiřího Bořity z Martinic a jeho následovníka Jaroslava Bořity z Martinic. Architektonická podoba a výzdoba (bakalářská práce); Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 14–15, 20–21 dostupné online
- ↑ STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfinské; Praha, 2014; s. 192–193 ISBN 978-80-87284-38-4
