V dnešní době je Josef Ackermann (kněz) tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti nebo jeho dopadu na každodenní životy lidí, Josef Ackermann (kněz) je předmětem debat a studií v různých oblastech. Od akademické sféry až po podnikatelský sektor se Josef Ackermann (kněz) ukázal jako velmi důležitý prvek, který generoval různé názory a postoje. V tomto článku dále prozkoumáme dopad Josef Ackermann (kněz) na naše životy, analyzujeme jeho důsledky a prodiskutujeme budoucí vyhlídky tohoto tématu. Josef Ackermann (kněz) je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží pečlivou analýzu.
Jeho Milost Msgre. Josef Ackermann Prelát Jeho Svatosti | |
---|---|
Generální vikář litoměřické diecéze Děkan litoměřické kapituly | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Předchůdce | Josef Pfeifer |
Nástupce | Alois Hille |
Znak | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 8. března 1803 |
Místo narození | Dobřany, Habsburská monarchie |
Datum úmrtí | 3. prosince 1875 (ve věku 72 let) |
Místo úmrtí | Litoměřice, Rakousko-Uhersko |
Povolání | římskokatolický duchovní |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Ackermann (8. března 1803 Dobřany – 3. prosince 1875 Litoměřice) byl římskokatolický kněz, děkan litoměřické kapituly.
Pocházel z německy mluvící rodiny avšak byl také znalcem češtiny a dánštiny. Na kněze byl vysvěcen, po teologických studiích, v roce 1826. Postupně se stal kanovníkem a děkanem litoměřické kapituly, předsedou konzistoře v Litoměřicích, oficiálem manželského soudu a ředitelem teologických studií. Za zásluhy byl od papeže Pia IX. jmenován čestným titulem domácího preláta (prelát Jeho Svatosti). Císař František Josef I. ho odměnil zlatou mincí za zásluhy.
Patřil mezi první zakladatele Matice České. Byl členem Českého muzea. Hlásil se k české straně v politice i v literatuře. Jako majitel „tejnického“ velkostatku volíval s českou historickou šlechtou. České knihovně při litoměřickém gymnáziu roku 1865 daroval 149 knih v češtině.
Jako spisovatel vytvořil modlitební knihu, kterou do češtiny přeložil František Saleský Bauer: Útěcha věrných duší v očistci, která došla mnoha vydání.
Díky znalosti dánštiny, přeložil pro Dány od Jana Svobody, knihu „Školka“, která potom sloužila jako vzorový materiál dánským dětským opatrovnám. Za tuto činnost obdržel titul rytíř dánského řádu Dannebrog.
Předchůdce: Josef Pfeifer |
Generální vikář litoměřické diecéze 1862 – 1875 |
Nástupce: Alois Hille |