Tento článek se bude zabývat tématem Josef Inwald, které v posledních letech získalo na relevanci díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. Od Josef Inwald podnítil debaty a úvahy v tak rozmanitých oblastech, jako je politika, ekonomika, věda, kultura a technologie. Není pochyb o tom, že Josef Inwald označil před a po ve způsobu, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás. Na těchto stránkách budou analyzovány různé perspektivy, studie a výzkumy, které nám umožní prohloubit naše chápání Josef Inwald a jeho dnešního vlivu.
Josef Inwald | |
---|---|
Josef Inwald von Waldtreu | |
poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1889 – 1895 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | staročeši mladočeši (???) |
Narození | 28. ledna 1837 Chyška Rakouské císařství |
Úmrtí | 19. května 1906 (ve věku 69 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Starý židovský hřbitov ve Vídni |
Příbuzní | Walther Tritsch (vnuk) |
Commons | Josef Inwald von Waldtreu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Inwald, též Inwald von Waldtreu (28. ledna 1837 Chyška – 19. května 1906 Vídeň), byl rakouský a český podnikatel ve sklářském průmyslu a politik židovského původu a české národnosti, na sklonku 19. století poslanec Českého zemského sněmu.
Narodil se v místní části Chyška městyse Pollersdorf/Úsobí jako syn obchodníka Michaela Inwalda. Vystudoval polytechniku. V roce 1862 otevřel v Německém Brodě sklárnu, při níž usídlil 14 rodin sklářských dělníků, roku 1874 pak druhou sklárnu v Německém Šicendorfu, kde pracovalo téměř 400 lidí. Roku 1878 přibyla sklárna a rafinerie skla v Praze na Zlíchově, která byla jednou z největších v monarchii (měla 500 zaměstnanců). Německobrodskou sklárnu Inwald přesunul roku 1885 zcela do Německého Šicendorfu. Roku 1893 koupil opuštěnou sklárnu v Poděbradech (pozdější Sklárny Bohemia), která se pak specializovala na sifonové lahve, a kde do konce století zvýšil počet tamních zaměstnanců na 300. Roku 1898 zahájil jeho v závodě v Hudcově (Hundorf) produkci okenních skel, přičemž tento provoz měl pak ještě pobočné závody ve Velkém Březně a ve Floridsdorfu na předměstí Vídně. Inwaldova firma expandovala, výrazně se soustřeďovala na export, na Balkán i např. do Španělska. Synové ji proměnili v akciovou společnost
Firma získala medaile na Světové výstavě ve Vídni roku 1873 a v Paříži roku 1878. V roce 1892 byl Inwald jmenován členem ústředního výboru pro přípravu Světové výstavy v Chicagu. V roce 1891 zastával funkci prezidenta Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891, kde měl v Průmyslovém paláci velkou centrální expozici skla. Působil i jako znalec u obchodního soudu v Praze.. Výměrem c.k. místodržitelství ze dne 10. června 1902 byl Josef Inwald s manželkou a synem Oskarem povýšen do šlechtického stavu s titulem von Waldtreu. Dále byl za šíření zahraničního obchodu se sklem vyznamenán zlatým záslužným křížem a byl jmenován rytířem španělského řádu Karla III. a držitelem srbského řádu Takovského IV. třídy.
Koncem 80. let 19. století se zapojil do komunální i zemské politiky. V zemských volbách v roce 1889 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Praha-Josefov) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně. V nekrologu je ovšem uváděn jako stoupenec staročeské strany. Za židovskou komunitu zasedal v zemské školní radě. Židovskou městskou část Josefov zastupoval také jako člen obecního zastupitelstva a rady města Prahy.
Oženil se s Karolínou Munelesovou (21.1.1837 Praha-1909 Vídeň), s níž měl šest dětí: syn Rudolf (*1864 Praha) přesídlil k firmě do Vídně. Syn Oskar (*1874) vystudoval filozofii a chemii a vedl po otci pražskou a poděbradskou sklárnu, roku 1900 konvertoval ke katolické víře a oženil se s baronkou Metou Danitou von Winschen. Dcery byly čtyři: Hedvika (*1866), Ernestína (*1868), která se provdala za advokáta Josefa Fritsche do Vídně - Ottakringu, Pavlína (*1869) a Adéla (*1872). Zemřel v květnu 1906 ve Vídni, kde byl také pohřben. Jeho bratr Heřman Michael Inwald (1838-1907) byl klenotníkem a velkoobchodníkem se zlatnickým zbožím v Praze.