V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Josef Jaroslav Langer a prozkoumáme jeho původ, dopad a význam dnes. V průběhu historie hrál Josef Jaroslav Langer zásadní roli v různých sférách společnosti a ovlivňoval jak kulturní rozvoj, tak technologický pokrok. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme, jak Josef Jaroslav Langer formoval naše vnímání světa a vyvolal zásadní debaty o jeho významu v současném kontextu. Od jeho počátků až po jeho budoucí projekci si tento článek klade za cíl nabídnout komplexní vizi Josef Jaroslav Langer, zkoumající jeho různé aspekty a jeho dopad na náš každodenní život.
Josef Jaroslav Langer | |
---|---|
Josef Jaroslav Langer na portrétu od neznámého autora | |
Narození | 12. listopadu 1806 Lázně Bohdaneč Rakouské císařství |
Úmrtí | 28. dubna 1846 (ve věku 39 let) Lázně Bohdaneč Rakouské císařství |
Povolání | spisovatel, básník, novinář, folklorista, archivář a učitel |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Jaroslav Langer (12. listopadu 1806 Lázně Bohdaneč – 28. dubna 1846 tamtéž) byl český obrozenecký básník, novinář a národopisný sběratel píšící již v lehce romantickém slohu.
Narodil se v Lázních Bohdaneč jako syn movitého rolníka a městského důchodního. Roku 1826 absolvoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studium ukončil v roce 1828 a začal se aktivně podílet v pražském kulturně-společenském dění. Po příkladu Františka Ladislava Čelakovského a Václava Hanky se zabýval studiem slovanského jazyka a literatury, zejména pak polské a ruské literatury. Své básnické pokusy vydával v časopisech Květy a Musejním časopise. V roce 1830 mu vyšla první kniha Selanky a mezi lety 1830-1831 pak působil v redakci časopisu Čechoslav, v němž uveřejnil mimo jiné i svou politicko-satirickou báseň České lesy s odkazem na polské povstání, čímž na sebe upoutal pozornost úřadů, což vedlo k jeho vyhoštění mimo Prahu v roce 1830, kdy se Langer musel vrátit do Bohdanče. Tam u něj propukla duševní choroba a tvůrčí krize, až na výjimky (Bohdanecký rukopis, Den v Kocourkově aj.) už nenapsal žádné dílo. V Bohdanči zemřel ve věku 39 let.
Byl několikrát nešťastně zamilován[zdroj?], naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Ozvuky tohoto vztahu nalezneme v Langrových Krakováčcích:
Och, vy hory, hory,
hory vůkol Chotěboře,
jak na vás pomyslím,
sladkém cítím hoře.
Její předčasnou smrt (měla tuberkulózu) Langer velmi těžce nesl.[zdroj?] To spolu s odtržením od centra dění v Praze (byl důchodním na bohdanečském magistrátu) způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání.[zdroj?]
Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové.[zdroj?]
Angažoval se v prosazování uznání bratranců Veverkových jako vynálezců ruchadla.
Langrova raná tvorba ještě vycházela z klasicistních forem a žánrů. Inspirací mu byly lidové pohádky a pověsti, tak jako v jeho první knize Selanky. Dalším okruhem tvorby byla politická satira, umně maskovaná třeba kramářskými písněmi. V básni České lesy jinotajně kritizoval útlak českého národa. V pamfletické skladbě Bohdenecký rukopis satiricky napadl Rukopis královédvorský a zelenohorský a spory ypsilonistů a iotistů o český pravopis, za což si vysloužil odsudek obrozeneckých špiček (Palacký, Čelakovský). Studoval lidovou slovesnost a dospěl k názoru, že Rukopisy neodpovídají duchu lidové slovesnosti.
Jeho článek v Čechoslavu, který redigoval, je hlavním důkazem o tom, že vynálezci ruchadla jsou bratranci Veverkové.