Josep Carner

V tomto článku se podíváme na fascinující život a dílo Josep Carner, postavy/tématu/datum, které zanechalo nesmazatelnou stopu v historii. V průběhu let byl Josep Carner předmětem obdivu a fascinace, jeho úspěchy a příspěvky významně ovlivnily různé oblasti. Od svých počátků až do současnosti byl Josep Carner předmětem studia a analýzy, jeho činy vyvolaly kontroverze a debaty, ale také inspiraci a obdiv. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do života a odkazu Josep Carner, abychom lépe porozuměli jeho dopadu na dnešní svět.

Josep Carner
Josep Carner (1970)
Josep Carner (1970)
Narození9. února 1884
Barcelona
Úmrtí4. června 1970 (ve věku 86 let)
Brusel
Místo pohřbeníhřbitov v Montjuic (41°21′20″ s. š., 2°9′32″ v. d.)
PseudonymPere de Maldar
Povoláníjazykovědec, básník, spisovatel, překladatel, diplomat, dramatik, novinář a vysokoškolský učitel
Žánrpoezie a divadlo
Významná dílaEls fruits sabrosos
Auques i ventalls
El cor quiet
Nabí
Oceněnímistr Gai Saber (1910)
Fastenrathova cena (1913)
Cena Zlatý dopis (1958)
Cena kritiky Serra d'Or za literaturu a esej (1974)
Cena kritiky Serra d'Or za literaturu a esej (1977)
Manžel(ka)Émilie Nouletová
RodičeSebastián José Carner
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josep Carner i Puig-Oriol (9. února 1884 Barcelona – 4. června 1970 Brusel) byl katalánský básník, novinář, dramatik a překladatel. Je označován za knížete katalánských básníků (el príncep dels poetes catalans) a má velkou zásluhu na pozvednutí katalánské literatury na evropskou úroveň.

Byl osmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Biografie

Narodil se v Barceloně, vystudoval práva a filosofii a už na studiích se sblížil s katalánskými nacionalistickými kruhy. Pracoval v celé řadě literárních časopisů (Montserrat, L'Atlàntida, Catalunya, Empori). Jako člen Institutu pro katalánská studia spolupracoval na kodifikaci spisovné katalánštiny, jejímž hlavním iniciátorem byl Pompeu Fabra. Na přelomu století se připojil k významnému literárnímu časopisu Hlas Katalánska (La Veu de Catalunya), pro který psal několik desítek let. V roce 1915 se oženil s Chilankou Carmen de Ossa, se kterou měl dvě děti.

V roce 1921 vstoupil do diplomatických služeb, byl španělským vicekonzulem v Itálii, Francii a dalších zemích. Za španělské občanské války zůstal věrný republikánské straně a proto se nemohl vrátit do vlasti. Jeho první žena zemřela v Libanonu v roce 1935; znovu se oženil s belgickou literární kritičkou Émilií Nouletovou, žili spolu v Mexiku a později v Belgii.

Carner velmi ovlivnil katalánskou literaturu. V podstatě vytvořil její novinářský jazyk. Přiblížil také katalánskou poezii evropským tradicím a evropské literatuře vůbec, mj. díky své rozsáhlé překladatelské činnosti. Mimo poezii psal také prózy a tři divadelní hry.

Výběr z díla

Poezie

  • Llibre dels poetes (1904)
  • Primer llibre de sonets (1905)
  • Els fruits saborosos (1906)
  • Segon llibre de sonets (1907)
  • Verger de les galanies (1911)
  • Auques i ventalls (1914)
  • El cor quiet (1925)
  • Nabí (1941)

Próza

  • L'idil·li dels nyanyos (1903)
  • La malvestat d'Oriana (1910)

Divadelní hry

  • El giravolt de maig (1928)
  • El Ben Cofat i l'Altre (1951)
  • Cop de vent (1966)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josep Carner na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Nomination%20archive. NobelPrize.org . 2020-04-01 . Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot