V současné době má Julian Tuwim velký význam v různých oblastech společnosti. Jeho dopad se projevil v ekonomice, politice, kultuře a každodenním životě lidí. Tento fenomén vzbudil velký zájem a vyvolal kontroverzi v různých sektorech, které se snaží pochopit důsledky a důsledky, které má Julian Tuwim v dnešní společnosti. To je důvod, proč je zásadní prozkoumat tento problém do hloubky, analyzovat jeho příčiny, účinky a možná řešení k řešení problémů, které představuje. V tomto článku se bude komplexně zabývat dopadem Julian Tuwim na různé aspekty moderního života s cílem poskytnout čtenáři kompletní a detailní představu o této problematice, která je dnes tak aktuální.
Julian Tuwim | |
---|---|
Narození | 13. září 1894 Lodž |
Úmrtí | 27. prosince 1953 (ve věku 59 let) Zakopané |
Příčina úmrtí | srdeční zástava |
Místo pohřbení | Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě |
Povolání | jazykovědec, básník, spisovatel, esperantista, autor dětské literatury, překladatel, novinář, divadelní režisér a prozaik |
Stát | Polsko |
Alma mater | Varšavská univerzita |
Témata | krásná literatura |
Literární hnutí | Skamander |
Ocenění | Akademický vavřín (1935) Řád znovuzrozeného Polska (1946) Řád praporu práce 1. třídy (1949) velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (1953) City of Łódź Award |
Manžel(ka) | Stefania Tuwimová |
Děti | Ewa Tuwim-Woźniak |
Příbuzní | Irena Tuwim (sourozenec) Julian Stawiński (švagr) Ewa Tuwim-Woźniak (adopce) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Julian Tuwim (13. září 1894, Lodž – 27. prosince 1953, Zakopane) byl polský básník a překladatel židovského původu, jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků. Jeho manželkou byla Stefania Tuwim (1894 – 1991), sestrou Irena Tuwim (1898 – 1987).
Kariéru započal v roce 1913 vydáním básně Prośba (Prosba). Studoval právo a filosofii na Varšavské univerzitě (1916–1918). V době studií spolupracoval s časopisem Pro arte at studio. Byl jedním ze zakladatelů básnické skupiny Skamander (1919). V mládí byl inspirován dílem Leopolda Staffa. Spoluzaložil i 'Związek Artystów i Kompozytorów Scenicznych' (ZAiKS).
Židovství se nezříkal, ač byl značně levicového přesvědčení. Byl znalcem židovského humoru, o čemž svědčí sbírka vtipů a průpovídek ze židovského prostředí vyšlá v poprvé v roce 1928 A znáte tenhle? (polsky A to pan zna?). Do války vyšla ještě dvakrát.
V roce 1939 emigroval do Francie a po její kapitulaci v roce 1940 odcestoval přes Brazílii do USA. Usadil se v New Yorku a pracoval pro emigrantské časopisy. V roce 1946 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1947–1950 zastával funkci uměleckého vedoucího Teatru Nowego v Lodži. V tomto období byl ze strany svých bývalých přátel kritizován za neúměrné přisluhování komunistickému režimu (je tvůrcem několika textů oslavujících Stalina). Je pochován, spolu s manželkou Stefanii, na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach', ve Varšavě.
Je autorem textů pro kabarety, revue i jako libretista (kabarety Qui Pro Quo (1919–1932), Banda (1932–1934), Nowa Banda, Cyrulik Warszawski (1935–1939). Byl spoluautorem a redaktorem literárních časopisů (Skamander, Wiadomości Literackie). Překládal také ruskou literaturu, především A. S. Puškina a V. Majakovského. Byl autorem populárních básní pro děti, např. Lokomotywa, Ptasie radio, Słoń Trąbalski.
Některá byla přeložena do češtiny.