V dnešním světě se Juraj Jakubisko stal základním problémem, který ovlivňuje různé aspekty každodenního života. Od svého vlivu na ekonomiku až po svou roli ve společnosti, Juraj Jakubisko vystupoval prominentně v současných rozhovorech a debatách. Proto je nutné do hloubky prozkoumat různé aspekty související s Juraj Jakubisko, analyzovat jeho vývoj v čase, jeho dopad v různých oblastech a jeho možné důsledky pro budoucnost. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Juraj Jakubisko, abychom lépe porozuměli jeho důležitosti dnes i v budoucnosti lidstva.
prof. Juraj Jakubisko | |
---|---|
Juraj Jakubisko v roce 2018 | |
Narození | 30. dubna 1938 Kojšov Československo |
Úmrtí | 24. února 2023 (ve věku 84 let) Praha Česko |
Alma mater | AMU v Praze |
Povolání | filmový režisér, scenárista, kameraman, režisér, filmový scenárista, kameraman, výtvarník, malíř, grafik a ilustrátor |
Manžel(ka) | Ľudmila Vašová (1975–1984) Deana Horváthová (1985–2023) |
Děti | Jorik Jakubisko |
Ocenění | zasloužilý umělec (1988) Czech Lion Award for Best Film Poster (2001) Pribinův kříž II. třídy (2003) Český lev za nejlepší výtvarné řešení (2009) medaile Za zásluhy (2016) |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Juraj Jakubisko (30. dubna 1938 Kojšov – 24. února 2023 Praha) byl slovenský filmový režisér, scenárista i kameraman a vedoucí ateliéru režie na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Jeho filmy se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizarností i podivuhodnou hravostí. Díky svému typickému rukopisu, plnému alegorií, fantazie a vizionářské obraznosti se o Juraji Jakubiskovi píše jako o umělci, který svým magickým realismem znamená v této části světa ve filmu to, co Gabriel García Márquez v literatuře Latinské Ameriky. Juraj Jakubisko přitahoval mezinárodní pozornost díky svým experimentálním filmům.
„V Jakubiskových filmech se iracionální, tajemné a senzační zdá být přirozené jako život sám. Ne všichni z nás jsou však schopní Jakubiskova vidění, umožňujícího vidět ono tajemné, neočekávané a fantastické dokonce v prostém denním životě“ – Federico Fellini (1988).
Jeho manželkou byla slovenská herečka a filmová producentka Deana Horváthová-Jakubisková.
Juraj Jakubisko byl také uveřejněn na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti, StB, jako důvěrník, krycí jméno "Juro", evidenční číslo 14 481.
Debutoval dlouhometrážním hraným filmem Kristova léta (slovensky Kristove roky) (1967). Filmy Zběhové a poutníci (slovensky Zbehovia a pútnici) (1968), Ptáčkové, siroty a blázni (slovensky Vtáčkovia, siroty a blázni) (1969) a tragikomedie Na shledanou v pekle, přátelé! (slovensky Dovidenia v pekle, priatelia) (1970, dokončen byl 1990) byly v 70. letech normalizační cenzurou zakázány a Juraj Jakubisko se mohl věnovat pouze dokumentární tvorbě. Až v roce 1979 natočil hraný film Postav dům, zasaď strom (slovensky Postav dom, zasaď strom) a v roce 1980 třídílný slovenský televizní film Nevera po slovensky. Vrcholem jeho tvorby v 80. letech byla historická sága s původním slovenským názvem Tisícročná včela (1983), která získala množství filmových ocenění podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985).
Ve filmech se slovenským názvem Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (česky Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný) (1992) s tématem milostného trojúhelníku vrátil ke své tvorbě ze 60. let. Od roku 1993 žil v Praze, kde natočil filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997) a Post coitum (2004). Byl členem Evropské filmové akademie. V roce 2001 se stal docentem na pražské FAMU.
V roce 1992 neúspěšně kandidoval ve volbách v čele slovenské části Občanské demokratické strany na Slovensku.
V roce 2008 byl do kin uveden film Bathory. Film byl vyhlášen nejúspěšnějším filmem desetiletí v České republice a nejúspěšnějším filmem všech dob na Slovensku. Posbíral řadu ocenění po celém světě kupříkladu: CENA IGRIC – Slovensko (2009), Český lev (2009), Slnko v sieti (2010), Monaco International Film Festival (2010) nebo WorldFest-Houston International Film Festival (2011).
V květnu 2012 absolvoval v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) transplantaci srdce. V sedmdesáti čtyřech letech se stal zřejmě nejstarším pacientem, jemuž byl v Česku tento zákrok proveden. V roce 2013 vydal první díl autobiografie pod názvem Živé stříbro. V roce 2013 byl oceněn Cenou Matice slovenské.
K roku 2017 připravoval pokračování pohádky Perinbaba 2.
V roce 2017 se na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze stal profesorem filmových, televizních a fotografických umění a nových médií se zaměřením režie.
Juraj Jakubisko byl také uveřejněn na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti, StB, jako důvěrník, krycí jméno "Juro", evidenční číslo 14 481.
1964
1967
1968
1969
1973
1978
1979
1982
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1993
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2008
2009
2010
2012
2013
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juraj Jakubisko na slovenské Wikipedii.