V následujícím článku se ponoříme do fascinujícího světa Kazimír I. Kujavský. Od jeho dopadu na současnou společnost po jeho historické počátky, přes jeho četné aplikace v různých oblastech, se ponoříme do vyčerpávající analýzy, která nám umožní plně porozumět důležitosti Kazimír I. Kujavský v našem každodenním životě. Prostřednictvím rozhovorů s odborníky, relevantních dat a případových studií si tento článek klade za cíl osvětlit základní aspekt, který znamenal milník ve světových dějinách. Připojte se k nám na této prohlídce Kazimír I. Kujavský a objevte vše, co stojí za tímto fenoménem, který je dnes tak aktuální.
Kazimír I. Kujavský | |
---|---|
kníže kujavský, velkopolský, sieradzký, lenčický a dobřiňský | |
Kazimírova pečeť | |
Narození | 1211? Akko |
Úmrtí | 14. prosince 1267 Inowrocław |
Pohřben | katedrála ve Włocławeku |
Manželky | Hedvika Konstancie Vratislavská Eufrosina Opolská |
Potomci | Lešek II. Černý Siemomysl Kujavský Adéla Vladislav I. Lokýtek Kazimír II. Lenčický Zemovít Dobřiňský Eufémie Kujavská |
Dynastie | Piastovci |
Otec | Konrád I. Mazovský |
Matka | Agafia Rurikovna |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kazimír I. Kujavský (polsky Kazimierz I kujawski, 1211? – 14. prosince 1267, Inowrocław) byl kníže kujavský (1233–1267), velkopolský (1239–1261), sieradzký (1247–1261), lenčický (1247–1267) a dobřiňský (1248–1267) z dynastie Piastovců.
Byl druhým synem Konráda I. Mazovského a jeho ženy Agafie, dcery Svjatoslava III. Volyňského. Roku 1233 obdržel od otce kujavské knížectví. V roce 1239 se oženil s Konstancií, dcerou Jindřicha II. Pobožného a věnem získal území Velkopolska. V následujících letech aktivně podporoval otcovu dobrodružnou politiku a v roce 1242 dobyl Gdaňsk.
V roce 1247 zemřel Kazimírův otec, který odkázal většinu území Kazimírovu staršímu bratrovi Boleslavovi. S tím Kazimír nesouhlasil, a proto na Boleslava útočil. Ten v následujícím roce na jaře nečekaně zemřel bez potomků. Po bratrově smrti připadlo Mazovsko mladšímu Kazimírovu bratrovi Zemovitu I. Kazimír ovšem využil zmatků a od Mazovska odtrhl Dobřiň.
V roce 1250 se Kazimír pokusil navázat mírové vztahy se svými baltskými sousedy. Jeho snaha nebyla podporován Řádem německých rytířů, který měl papeže na své straně. Plán selhal a Kazimír v zájmu zajištění severní hranice svého území apeloval na templáře, kteří se usadili v Lukowu. To se podařilo v roce 1263, kdy se vztahy s Řádem německých rytířů urovnaly.
Když v roce 1253 papež Innocenc IV. přiznal krakovskému knížeti Boleslavovi a Kazimírovi Podlašské vojvodství, počali tam jako první šířit křesťanství.
Mezitím Kazimír čelil dalším problémům. V roce 1258 se Boleslav Pobožný spojil s Vartislavem III. Pomořanským. Prohlásiv, že Kazimír dostal území Velkopolska od Jindřicha Pobožného neprávem, zahájil útok proti Kazimírovi. Útok se nezdařil, ale Boleslav se nevzdal. Následujícího roku se spojil s Boleslavem V. Stydlivým (Kazimírovým bratrancem), Zemovítem Mazovským a Danielem Haličským a uspěl. Kazimír ztratil Velkopolsko i Sieradz. Mírová jednání byla obtížná a vyžadovala nový útok proti Kazimírovi v roce 1261. Kazimírův syn Lešek II. Černý využil oslabení svého otce a nárokoval si dědictví; poté obdržel od Zemovíta Sieradz.
Kazimír I. Kujavský zemřel 14. prosince 1267 a byl pochován v katedrále ve Włocławeku.
1. manželství ∞ 1233 Hedvika (okolo 1218 – okolo 1235), podle některých historiků dcera Vladislava Odonice Velkopolského.
2. manželství ∞ 1239 Konstancie Vratislavská († 23. únor 1257)
3. manželství ∞ 1257 Eufrosina Opolská († 1292)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kazimierz I kujawski na polské Wikipedii.