V dnešním světě je Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Hradec Králové) téma velkého významu a zájmu širokého publika. Od svého dopadu na společnost až po důsledky pro každodenní život, Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Hradec Králové) upoutal pozornost mnoha, vyvolal debaty a úvahy o jeho důležitosti a možných důsledcích. V průběhu let byl Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Hradec Králové) předmětem studia a analýzy odborníků v různých oblastech, kteří se ponořili do jeho různých aspektů, od jeho vzniku až po jeho vývoj v průběhu času. V tomto článku prozkoumáme různé úhly Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Hradec Králové) a nabídneme panoramatický pohled na jeho význam a vliv v dnešním světě.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové | |
---|---|
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové | |
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Královéhradecký |
Okres | Hradec Králové |
Obec | Hradec Králové |
Lokalita | Velké náměstí |
Souřadnice | 50°12′32,57″ s. š., 15°50′2,97″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | královéhradecká |
Vikariát | Hradec Králové |
Farnost | Hradec Králové I - PM |
Zasvěcení | Nanebevzetí Panny Marie |
Architektonický popis | |
Výstavba | 1654-1666 |
Specifikace | |
Délka | 40 m |
Šířka | 20 m |
Výška | 20,3 m |
Další informace | |
Ulice | Velké náměstí |
Kód památky | 41145/6-427 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové je barokní rektorský kostel, který stojí na Velkém náměstí v Hradci Králové, kde stavebně navazuje na jezuitskou kolej.
Kostel postavili příslušníci jezuitského řádu v letech 1654–1666 podle plánů architekta a člena řádu Carla Luraga.
V roce 1762 kostel nejprve vyrabovali pruští vojáci, načež jej silně poškodil požár. Již v roce 1765 ho však obnovil stavitel František Kermer a téhož roku došlo i k jeho novému vysvěcení.
Po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. v roce 1773 přešel kostel do majetku armády a stal se posádkovým kostelem. Když ho armáda začala v roce 1857 opravovat, opět vyhořel.
V roce 1900 připadl kostel opět jezuitům, kteří jej zcela opravili.
Kostel je jednolodní stavba s párově uspořádanými bočními kaplemi a bohatě zdobeným průčelím se dvěma postranními věžemi. Loď je 40 m dlouhá, 20 m široká a 20,3 m vysoká. Lucerna dosahuje do výše 30 m.
Vstup do kostela je umístěn v severním průčelí, v jehož výklencích stojí od roku 1704 sochy sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského, sv. Aloise a sv. Stanislava. Hlavním vchodem se vchází do předsíně, nad níž je umístěn kůr se vzácnými dvoumanuálovými barokními varhanami z roku 1765, které postavil kralický varhanář Josef Streussel (1732–1776).
Půdorys kostela je odvozen ze základního jezuitského typu chrámu Il Gesù. Průčelí kostela se dvěma věžemi napodobuje vídeňský styl.