Květa Legátová
V tomto článku prozkoumáme dopad Květa Legátová na současnou společnost. Od svého vzniku hraje Květa Legátová zásadní roli v různých sférách každodenního života, od politiky po populární kulturu. V průběhu let vyvolal Květa Legátová debaty a kontroverze a byl také oslavován a uctíván miliony lidí po celém světě. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme, jak Květa Legátová formoval způsob, jakým vnímáme svět a ovlivnil naše rozhodnutí a chování. Kromě toho prozkoumáme budoucnost Květa Legátová a jak by jeho vývoj mohl nadále ovlivňovat naše životy v nadcházejících letech.
| Mgr. Květa Legátová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Věra Hofmanová |
| Narození | 3. listopadu 1919  Podolí u Brna |
| Úmrtí | 22. prosince 2012 (ve věku 93 let) Brno |
| Pseudonym | Věra Podhorná |
| Povolání | spisovatelka a učitelka |
| Významná díla | Želary Jozova Hanule |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová, (3. listopadu 1919 Podolí u Brna – 22. prosince 2012 Brno) byla česká spisovatelka a pedagožka.
Život
Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v roce 1938 začala studovat češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU) v Brně. Po uzavření vysokých škol absolvovala rychlokurs na obchodní škole a nastoupila jako písařka na finančním úřadu ve Valašském Meziříčí, krátce učila němčinu na brněnské konzervatoři, poté byla totálně nasazena do zbrojní továrny na Starém Brně, studium na FF MU ukončila v roce 1946. Jako politicky nespolehlivá učila na různých školách na Valašsku a Moravském Slovácku, zejména v oblasti Kopanice, odkud čerpala náměty pro svoji slovesnou tvorbu. V letech 1953–1958 studovala externě matematiku a fyziku na Vyšší pedagogické škole v Brně. V letech 1954-1978 učila na Střední knihovnické škole v Brně. Po odchodu do penze se věnovala psaní a ochraně zvířat, zemřela v roce 2012.
Dílo
Literárně činná byla již od mládí, psala básně, hry, dialogy a skeče. Své práce podepisovala různými pseudonymy, do přelomu šedesátých a sedmdesátých let užívala pseudonym Věra Podhorná, podle některých zdrojů také Ela Tomášková, později Květa Legátová. Ve čtyřicátých letech začala spolupracovat s rozhlasem, byla v kontaktu například s Františkem Kožíkem. V padesátých letech příležitostně publikovala v Hostu do domu, kapitolu z budoucí knihy Želary uveřejnila roku 1957 v almanachu Dokořán. V témže roce vychází kniha povídek Postavičky a v roce 1961 román Korda Dabrová. Kniha povídek Želary vyšla až v roce 2001, za knihu obdržela Státní cenu za literaturu. V roce 2002 vyšla novela Jozova Hanule, podle předlohy vznikl roku 2003 film Želary.
Bibliografie
- Postavičky, 1957, povídky (pod pseudonymem Věra Podhorná)
- Korda Dabrová, 1961, román (pod pseudonymem Věra Podhorná)
- Želary, 2001, povídky
- Jozova Hanule, 2002, novela
- Román v dopisech, 2002, povídky
- Pro každého nebe, 2003, rozhlasové hry
- Posedlá a jiné hry, 2004, rozhlasové hry
- Nic není tak prosté, 2006, detektivky
- Mušle a jiné odposlechy, 2007, povídky
- Mimo tento čas, 2008, rozhlasové hry
- Návraty do Želar, 2009, rozhovory s Dorou Kaprálovou
Rozhlasové inscenace a pořady
V průběhu let natočilo brněnské studio Československého rozhlasu několik jejích skečů a her, například Dvě, 1940; Splněná přání, 1948; Pohádka o Jeseňce, 1958; Sestra, 1963; Zajatec, 1968; Vražda v lomu, 1970. V devadesátých letech natočil Český rozhlas Praha hry Pro každého nebe, 1991 a 1992; Ostrov slušných lidí, 1993; Legenda o ctnostné Dobromile,1998 aj. Kromě toho uvedl Český rozhlas v cyklu Osudy její vzpomínky, 2019 a pásmo z její korespondence s Antonínem Bajajou nazvané O konci, 2019.
Televizní inscenace a pořady
Podle původně rozhlasového textu Ta vteřina vznikla televizní inscenace V této vteřině, 1962, o rok později natočilo brněnské studio České televize hru Výslech profesora Mrože, 1963. Česká televize jí věnovala jeden díl cyklu Portréty, 2005.
Divadelní a filmové adaptace
Divadelní adaptaci novely Jozova Hanule (s využitím motivů z knihy Želary) nastudovalo pod názvem Želary pražské Divadlo Rokoko, 2012. Z novely vycházela také inscenace brněnského Národního divadla Želary, 2017. Podle knihy Jozova Hanule vznikl film Želary, 2003.
Ocenění
- Státní cena za literaturu, 2002
- Čestné občanství obce Podolí, 2012
- Pamětní deska na budově školy od Jiřího Březy v Podolí u Brna, 2013
- Knihovna Květy Legátové, 2017
Reference
- ↑ ZÁVODSKÝ, Vít. Spisovatelka za školní katedrou. duha.mzk.cz . 1970-01-01 . Dostupné online.
- ↑ Zemřela spisovatelka Květa Legátová, autorka knihy Želary. Lidovky.cz . 2012-12-22 . Dostupné online.
- ↑ Legátová, Květa: Želary. www.iliteratura.cz . . Dostupné online.
- ↑ Legátová, Květa: Jozova Hanule. www.iliteratura.cz . . Dostupné online.
- ↑ Legátová, Květa: Pro každého nebe. www.iliteratura.cz . . Dostupné online.
- ↑ Legátová, Květa: Nic není tak prosté. www.iliteratura.cz . . Dostupné online.
- ↑ Osudy Květy Legátové. Český rozhlas Vltava . . Dostupné online.
- ↑ Sto let od narození autorky Želar Květy Legátové připomínáme pásmem dopisů. Český rozhlas Brno . 2019-11-02 . Dostupné online.
- ↑ Portréty (1993/1) - Portréty: Květa Legátová, spisovatelka (2005). FDb.cz . . Dostupné online.
- ↑ Želary - Městská divadla pražská | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz . . Dostupné online.
- ↑ ČTK. Národní divadlo Brno uvede drama Želary, účinkuje v něm čerstvá držitelka Thálie. Hospodářské noviny (HN.cz) . 2017-03-30 . Dostupné online.
- ↑ Želary (2003) – Filmový přehled. : Dostupné online.
- ↑ Třiaosmdesátiletá Květa Legátová dostala Státní cenu za knihu Želary. Radio Prague International . 2002-10-25 . Dostupné online.
- ↑ Spisovatelku Legátovou připomíná v rodném Podolí pamětní deska. ČT24.cz . . Dostupné online.
- ↑ ČALKOVSKÝ, Jiří. Pamětní deska Květy Legátové. duha.mzk.cz . 1970-01-01 . Dostupné online.
- ↑ VOJTĚCHOVÁ, Pavlína. Knihovna Květy Legátové. duha.mzk.cz . 1970-01-01 . Dostupné online.
Literatura
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 370.
Externí odkazy
Osoba Květa Legátová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Květa Legátová
- Květa Legátová ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Česká literární bibliografie Česká literární bibliografie
- Přepis rozhlasového rozhovoru z roku 2004
