V tomto článku se ponoříme do tématu László Rajk, který má významný dopad na různé oblasti společnosti. László Rajk je téma, které v posledních letech vzbudilo velký zájem, protože jeho význam se neomezuje na jedinou oblast, ale má dopad na politiku, ekonomiku, kulturu, vědu a techniku. Prostřednictvím hloubkové analýzy prozkoumáme různé aspekty László Rajk a jak utvářela svět, ve kterém žijeme. Od jeho dopadu na každodenní život až po jeho vliv na historické události, László Rajk je téma, které si zaslouží být prostudováno do hloubky, abychom pochopili jeho skutečný rozsah.
László Rajk | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Maďarská komunistická strana Maďarská strana pracujících |
Narození | 8. března 1909 Odorheiu Secuiesc |
Úmrtí | 15. října 1949 (ve věku 40 let) Budapešť |
Příčina úmrtí | oběšení |
Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
Choť | Júlia Rajk |
Děti | László Rajk Jr. |
Příbuzní | Endre Rajk (sourozenec) |
Alma mater | Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (1927–1933) |
Profese | politik a diplomat |
Ocenění | Magyar Szabadság Érdemrend |
Commons | László Rajk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
László Rajk (8. května 1909, Székelyudvarhely – 15. října 1949, Budapešť) byl maďarský ministr vnitra a zahraničních věcí, odsouzený ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti a následně popravený.
László Rajk se narodil v roce 1909 v sedmihradském Székelyudvarhely (dnes Odorheiu Secuiesc, Rumunsko). Do komunistické strany vstoupil v mladém věku; za svoje politické názory byl vyloučen z university. Bojoval ve španělské občanské válce a po porážce republikánů byl internovaný ve Francii do roku 1941, kdy se pak vrátil do Maďarska. Stal se tajemníkem ilegální komunistické strany. V prosinci 1944 byl zatčen, ale před popravou ho zachránil jeho bratr Endre. V roce 1946 byl Rajk ustanoven ministrem vnitra a založil státní bezpečnostní organizaci ÁVO (později ÁVH). Od srpna 1948 byl ministrem zahraničních věcí. Po roztržce mezi SSSR a Titovou Jugoslávií byl Rajk 30. května 1949 zatčen.
V procesu se sedmi dalšími, který byl inscenován sovětskými poradci Lichačovem a Makarovem vyslanými do Maďarska Stalinem, byl László Rajk obviněn jako titoista, zrádce a špión, který chtěl nastolit v Maďarsku kapitalistický systém. Proces se konal od 16. září do 24. září 1949 ve velké hale budovy odboru kovodělníků v Budapešti. Rajk učinil doznání ve smyslu obžaloby, poté, co jej zmínění poradci před procesem přesvědčili, že dostane jen mírný trest. Navzdory tomu byli Rajk spolu s obviněnými Dr. Tiborem Szönyim a Andrásem Szalaiem odsouzeni k smrti.
Další podobné inscenované procesy s „titoisty“ a „buržoazními nacionalisty“ podle přímých instrukcí sovětských poradců pokračovaly v Bulharsku s Trajčo Kostovem (1949), v Polsku s Władysławem Gomułkou a v Československu s Gustávem Husákem (1954) a Rudolfem Slánským (1952).
V březnu 1956 byl Rajk rehabilitován a 6. října 1956 znovu pohřben spolu se svými dvěma společníky, kteří byli odsouzeni k smrti. Tato událost byla protestem proti vládě Mátyáse Rákosiho a vedla k Maďarskému povstání, které začalo 23. října 1956.