Tento článek se bude věnovat tématu Lili Zografu, které se v dnešní společnosti stává stále aktuálnějším. Z různých úhlů pohledu a kontextu se Lili Zografu stal bodem zájmu vedoucích, výzkumných pracovníků, akademiků a široké veřejnosti. V průběhu historie byl Lili Zografu předmětem diskuzí a debat, které podněcovaly konverzace a otázky, které vedly k významnému pokroku v různých oblastech. V tomto smyslu je nezbytné ponořit se hlouběji do analýzy Lili Zografu s ohledem na její současný dopad a možné budoucí důsledky, které nám umožňuje nahlédnout. Proto se tento článek bude snažit nabídnout komplexní a aktualizovanou vizi Lili Zografu s cílem podpořit větší porozumění a reflexi tohoto tématu, které je v současné společnosti tak důležité.
Lili Zografu | |
---|---|
Narození | 17. června 1922 Iraklio, Kréta Řecko |
Úmrtí | 2. října 1998 (ve věku 76 let) Iraklio, Kréta Řecko |
Povolání | spisovatelka a novinářka |
Národnost | řecká |
Alma mater | Korais Lyceum Ursulines School of Naxos |
Významná díla | Prostitutka |
Děti | Rena Chatzidaki |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lili Zografu, řecky Λιλή Ζωγράφου (17. června 1922, Iraklio, Kréta – 2. října 1998, tamtéž) byla řecká spisovatelka, novinářka a levicová politická aktivistka.
Lili Zografu se narodila jako nejmladší ze čtyř dcer v rodině vydavatele novin a pozdějšího ministra tisku Andrease Zografose, který vedl svou rodinu velice přísně podle veškerých zásad "slušného chování", jak uvedla spisovatelka v jednom rozhovoru. Patriarchální poměry, panující v její rodině i na Krétě, jí vadily natolik, že se brzy osamostatnila, žila pracovala v Athénách a snažila se pracovat jako novinářka. Protože zde také žila s různými muži, rodina ji nakonec zavrhla.
Za druhé světové války žila v Paříži, kde studovala filologii na Sorbonně, aktivně se účastnila protifašistického osvobozeneckého hnutí, byla zatčena a ve vězení se jí narodila dcera Rena (1943–2003), básnířka a psychoterapeutka.
Už během svých studií Zografu přispívala do různých literárních časopisů. Roku 1949 vydala svou prvotinu, sbírku povídek Agápi (řecky Αγάπη, Láska), ve které se bez iluzí zabývá vztahy rodičů a dětí. Pak hodně cestovala po Evropě, pracovala jako novinářka. Známou se stala po vydání eseje o Nikosovi Kazantzakisovi Níkos Kazantzákis: énas traghikós (1959, řecky Νίκος Καζαντζάκης: Ένας τραγικός, Nikos Kazantzakis: tragická postava) a také díky svým reportážím z cest do Španělska a Portugalska ze šedesátých let. V období plukovnické junty (1967–1974) byla v Řecku perzekvována, byla bez zaměstnání a nesměla publikovat.
Její dílo je velmi rozmanité, obsahuje studie a monografie, romány (celkem jich napsala dvacet čtyři), povídky i divadelní hry, má většinou silně sociální charakter a zabývá se problémy žen 20. století, jak v rodině, tak i ve společnosti (často zobrazuje ponížení a nesvobodu žen). Autorka sama se však nikdy nepovažovala za feministku, proti feminismu se naopak ostře stavěla.
Zografu patří ve své zemi k nejčtenějším a nejvydávanějším spisovatelkám a je považována za zakladatelku moderní řecké ženské prózy.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Λιλή Ζωγράφου na řecké Wikipedii.