V dnešní době je Luděk Hřebíček tématem, které v dnešní společnosti nabylo velkého významu. S neustálým vývojem technologií a neomezeným přístupem k informacím se Luděk Hřebíček stal ústředním bodem pro debaty, diskuse a analýzy ve všech oblastech. Ať už v politické, ekonomické, sociální nebo kulturní sféře, Luděk Hřebíček je tak či onak přítomen v našem každodenním životě. Je to téma, které vzbuzuje vášně, různorodé názory a hýbe davy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Luděk Hřebíček, analyzujeme jeho dopad, jeho vývoj a jeho relevanci dnes.
Luděk Hřebíček | |
---|---|
Narození | 9. června 1934 Praha |
Úmrtí | 29. prosince 2015 (ve věku 81 let) |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Povolání | spisovatel, překladatel, vysokoškolský učitel, turkolog a jazykovědec |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | turečtina, perština, turkologie a kvantitativní lingvistika |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Luděk Hřebíček (9. června 1934 Praha – 29. prosince 2015) byl český kvantitativní lingvista, turkolog, překladatel z turečtiny, ujgurštiny, kazaštiny, staroosmanštiny a čagatajštiny.
Vystudoval obory turečtina–perština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech (1953–1958), poté absolvoval postgraduální studium tureckých jazyků Střední Asie v Orientálním ústavu Československé akademie věd (1960–1963) a získal hodnost kandidáta filologických věd (CSc.). V roce 1992 získal na Masarykově univerzitě v Brně hodnost doktora věd (DrSc.). Od roku 1958 pracoval v Orientálním ústavu Akademie věd České republiky (od roku 1964 jako vědecký pracovník). V letech 1960–1972 vyučoval turkologické obory na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1992 získal stipendium pro studium kvantitativní lingvistiky na univerzitě v Bochumi. Byl členem redakčních rad několika časopisů – holandského Journal of Quantitative Linguistics, německého ZeT-Zeitschrift für Empirische Textforschung a Archívu orientálního. Po počátečním zaměření na stylistiku a syntax tureckých jazyků se soustavně věnoval zkoumání obecných strukturních vlastností textu cestou formulování empirických hypotéz a jejich testování.
Překládá z turečtiny poezii, prózu i divadelní hry.