V dnešní době se Marija Prymačenko stalo relevantním a velmi důležitým tématem současné společnosti. Její vliv pokrývá různé aspekty každodenního života, od politiky a ekonomiky po kulturu a technologie. S pokrokem globalizace a masovým přístupem k informacím se Marija Prymačenko stal bodem zájmu odborníků i obyčejných lidí. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad Marija Prymačenko na dnešní společnost a prozkoumáme jeho dlouhodobé důsledky a důsledky. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy a názory na Marija Prymačenko, abychom poskytli širokou a objektivní vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Marìja Ovksentìjivna Pryjmačenko | |
---|---|
Narození | 13. ledna 1908 Bolotnia |
Úmrtí | 18. srpna 1997 (ve věku 89 let) Bolotnia |
Místo pohřbení | Bolotnia |
Povolání | malířka, kreslířka a výtvarnice |
Děti | Fedir Prymachenko |
Příbuzní | Petro Prymachenko (vnuk) |
Významná díla | A Dove Has Spread Her Wings and Asks for Peace |
Ocenění | zasloužilý umělecký pracovník Ukrajinské SSR (1970) Řád čestného odznaku medaile Na památku 1500 let Kyjeva Čestná cena prezidenta Ukrajiny National legend of Ukraine |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marija Oksentijivna Prymačenko (ukrajinsky Марія Оксентіївна Примаченко, 12. ledna 1909 – 18. srpna 1997) byla ukrajinská lidová naivistická malířka. Věnovala se malbě, vyšívání a tvorbě keramiky.
Prymačenko se narodila do rolnické rodiny a většinu svého života strávila ve vesnici Bolotnja v Ivakivském rajónu v Kyjevské oblasti, která se nachází pouhých 30 kilometrů od Černobylu. Čtyři roky navštěvovala školu, než prodělala obrnu, takže měla fyzické postižení, které ovlivnilo její život a umění. Své první umělecké pokusy v pozdějším životě popsala:
Kdysi, jako mladá dívka, jsem pečovala o hejno hus. Když jsem se s nimi dostala na písečnou pláž na břehu řeky, přešla jsem pole poseté divokými květinami a začala jsem tyčí do písku kreslit skutečné i imaginární květiny... Později jsem se rozhodla namalovat stěny našeho domu s použitím přírodních pigmentů. Poté jsem již nikdy nepřestala kreslit a malovat.
Během dětství se naučila vyšívat a stala se členkou Ivankivského družstevního vyšívacího sdružení. Její talent rozpoznala umělkyně Tetjana Floru, díky které roku 1935 získala práci v Ústřední experimentální dílně Kyjevského muzea ukrajinského umění.
V Kyjevě podstoupila Prymačenko dvě operace, které jí umožnily stát bez pomoci. Tamtéž se seznámila se svým partnerem Vasylem Marynčukem. V březnu 1941 se jim v Kyjevě narodil syn Fedir Prymačenko, s Vasylem Marynčukem se nestihli vzít, neboť zemřel během války ve Finsku. Poté se vrátila se do Ivankiva a pracovala v místním JZD. Syn Fedir se stal také lidovým umělcem, zemřel roku 2008. Umělci se stali i vnuci malířky, Petro a Ivan.
Prymačenko poprvé vystavovala své obrazy roku 1936 v Moskvě, Leningradu a Varšavě. V roce 1937 vystavovala v Paříži. Její díla byla inspirována ukrajinskými a polskými lidovými tradicemi a odkazují se na přírodu a pohádky. Během 30. let přešla od vyšívání k malbě a její díla z tohoto období jsou malována na bílé pozadí. Rozvíjela se její odvážná a výrazná linie a novými způsoby kombinovala tradiční ukrajinské motivy.
Během 60. až 80. let se její styl dále vyvíjel, obrazy měly stále živější barevnou paletu a nový výběr jasných pozadí. V této době přešla od práce s akvarelem na práci s kvašem. Od 70. let 20. století začala Prymačenko na rub svých pláten uvádět i krátké fráze či přísloví, která se vztahovala k tématu díla.
V roce 1966 získala Národní cenu Ukrajiny Tarase Ševčenka. UNESCO prohlásilo rok 2009 rokem Prymačenkové. Po Prymačenkové je pojmenována ulice v Kyjevě a malá planetka. Pablo Picasso jednou po návštěvě výstavy Prymačenkové v Paříži řekl: "Skláním se před uměleckým zázrakem této skvělé Ukrajinky."
Její práce se objevily na ukrajinských známkách a mincích.
Více než 650 jejích děl je uloženo ve sbírce Národního muzea lidového dekorativního umění.
Během ruské invaze na Ukrajinu bylo vypáleno Ivankivské historické a vlastivědné muzeum, které uchovávalo 25 jejích děl. Některá díla se však místním podařilo zachránit.
Vlada Litovčenko, ředitel Vyšhorodské historické a kulturní rezervace, poznamenal, že muzeum bylo domovem nejen děl Prymačenkové, ale také dalších ukrajinských umělců, jako je například Hanna Veres. Litovčenko prohlásil: „Další z nenahraditelných ztrát historicko-kulturní autority Ukrajiny je zničení Ivankivského historicko-kulturního muzea agresorem v těchto pekelných dnech pro naši zemi.“
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Prymachenko na anglické Wikipedii.