V tomto článku prozkoumáme dopad Mathilda Nostitzová v různých kontextech a situacích. Od svého vlivu v technologické oblasti až po dopady na současnou společnost se Mathilda Nostitzová prokázalo jako téma velkého významu a významu. V průběhu historie hrál Mathilda Nostitzová zásadní roli při utváření světa, ve kterém žijeme, a jeho význam je i nadále předmětem debat a úvah v různých oblastech vědění. Prostřednictvím podrobné a komplexní analýzy prozkoumáme mnoho aspektů Mathilda Nostitzová a jeho dopad na současnost a budoucnost.
Mathilda Marie z Nostic | |
---|---|
Mathilda Nostitzová (2017) | |
Narození | 12. června 1936 Planá Československo |
Úmrtí | 20. července 2021 (ve věku 85 let) |
Místo pohřbení | Hrobka Nostitzů v Plané |
Povolání | novinářka, redaktorka a patronka |
Ocenění | Gratias Agit (2008) Stříbrná medaile předsedy Senátu (2012) |
Choť | Mario Quagliotti (od 1970) |
Rodiče | Karel Maria z Nostic-Rienecku a Marie Sofie von Brühl |
Příbuzní | Bedřich z Nostic-Rienecku, Hugo z Nostic-Rienecku, Josef z Nostic-Rienecku a Rosa z Nostic-Rienecku (sourozenci) |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mathilda Nostitzová, provdaná Quagliotti, původním jménem Mathilda Marie z Nostic-Rienecku (12. června 1936 zámek Planá — 20. července 2021) byla česká šlechtična z rodu Nosticů, zakladatelka Nadačního fondu Mathilda, jehož smyslem je zlepšení kvality života slabozrakých a nevidomých lidí. Angažovala se také v organizaci výcviku vodicích psů.
Její celé jméno bylo Mathilda Maria Anna Collette Carolina Margareta Maxmiliana hraběnka z Nostic-Rienecku. Narodila se na zámku v Plané jako nejstarší z pěti dětí hraběte Karla Marii z Nostic a hraběnky Marie Sophie von Brühl, německé koncertní klavíristky. V roce 1948, ve věku 12 let byla nucena spolu s rodiči odejít z Československa do exilu.
V zahraničí vystudovala hotelovou školu a poté pracovala ve společnosti Lufthansa, v hotelu a také jako novinářka, když psala pro týdeník Der Spiegel a také byla módní redaktorkou v časopise Constance.
Ve 34 letech se provdala za italského diplomata Maria Quagliottiho. Manželé žili v řadě evropských měst (Moskva, Vídeň, Londýn, Oslo), ale např. i v Japonsku nebo Ománu. V letech 2006–2015 byl její manžel velvyslancem Maltézského řádu v Praze.
V roce 1992 se vrátila do Československa a v restituci neúspěšně žádala o navrácení zchátralého zámku v Plané. Noví vlastníci zámek neopravili, naopak ho nechali zcela zchátrat. V listopadu 2017 zámek zachvátil požár, který zničil střechu.
V Česku se začala věnovat pomoci nevidomým a zavedení efektivního modelu výcviku vodicích psů ve výcvikovém středisku v pražských Jinonicích.
Zemřela 20. července 2021 ve věku 85 let. Pohřbena byla v rodinné hrobce u kostela sv. Anny v Plané na Tachovsku.