Meliton Kantaria
V dnešním světě se Meliton Kantaria stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí, společností a organizací. Od svého vzniku upoutal Meliton Kantaria pozornost společnosti a vyvolal nekonečné debaty, diskuse a úvahy o jeho důležitosti, dopadu a vývoji. Ať už na osobní, profesní, sociální nebo kulturní úrovni, Meliton Kantaria dokázal překročit hranice a etabloval se jako klíčový referenční bod současnosti. Z tohoto důvodu je nezbytné analyzovat a zabývat se hlubokým a podrobným způsobem všemi aspekty souvisejícími s Meliton Kantaria, abychom lépe porozuměli jeho vlivu a významu v našem každodenním životě.
| Meliton Varlamovič Kantaria | |
|---|---|
 Památník ve Džvari | |
| Rodné jméno | მელიტონ ქანთარია |
| Narození | 5. října 1920 Džvari, Gruzie |
| Úmrtí | 27. prosince 1993 (ve věku 73 let) Moskva, Rusko |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | seržant |
| Doba služby | 1940–1946 |
| Sloužil | Rudá armáda |
| Složka | pěchota |
| Jednotka | 150. střelecká divize |
| Války | Východní fronta |
| Vyznamenání | Hrdina Sovětského svazu |
 multimediální obsah na Commons | |
Meliton Varlamovič Kantaria (gruzínsky მელიტონ ქანთარია, rusky Мелитон Варламович Кантария), (5. října 1920 Džvari, Gruzie – 27. prosince 1993 Moskva, Rusko), Hrdina Sovětského svazu (8. května 1946) byl gruzínský seržant sovětské armády, který společně s Jegorovem a Berestem vztyčil sovětskou vlajku vítězství nad berlínským Reichstagem 30. dubna 1945.
Životopis
Narodil se v rolnické rodině v malém gruzínském městečku Džvari. Pracoval v kolchozu, odkud byl mobilizován v roce 1940 do Rudé armády. Během II. světové války sloužil u 756. střeleckého pluku, 150. střelecké divize, 3. úderné armády 1. běloruského frontu.
Společně se seržantem Jegorovem upevnil rudý prapor 1. května 1945 na bojovými akcemi rozbitý německý říšský sněm zvaný německy Reichstag. V roce 1946 byl demobilizován. Poté žil v Suchumi jako vedoucí státního obchodu. V roce 1947 vstoupil do komunistické strany Sovětského svazu. Rok po zahájení regionální separatistické války se přestěhoval s rodinou do Moskvy, kde o dva měsíce později v prosinci 1993 zemřel v kremelské nemocnici. Pohřben je v rodném Džvari.
Další řády a medaile
- Leninův řád
- Řád rudého praporu
- Řád Vlastenecké války 1. třídy
- Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
- Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
- Medaile Za dobytí Berlína
- Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
- Jubilejní medaile 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
- Jubilejní medaile 40. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
- Medaile „Veterán práce“
- Jubilejní medaile „50. výročí ozbrojených sil SSSR“
- Jubilejní medaile „60. výročí ozbrojených sil SSSR“
- Jubilejní medaile „70. výročí ozbrojených sil SSSR“
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meliton Kantaria na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Колганов, А. М. Velká ruská encyklopedie . Ruská akademie věd . Heslo КАНТА́РИЯ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-05. (rusky)
- ↑ Rewriting and demolishing history (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Федеральный закон РФ от 7 мая 2007 г. N 68 (rusky)
- ↑ Izvestia, Сын Героя Советского Союза Мелитона Кантарии Шота: "Отец для прочности древко своим ремнем закрепил" (rusky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Meliton Kantaria na Wikimedia Commons
