V dnešním světě je Metoděj Jan Zavoral téma, které si získalo velkou relevanci a pozornost v různých oblastech, ať už v osobní, sociální, ekonomické nebo politické sféře. Jeho dopad vyvolal různé názory a postoje, což z něj činí téma neustálých diskusí. Kromě toho Metoděj Jan Zavoral vzbudil zájem odborníků a specialistů, kteří věnovali čas a úsilí jejímu studiu a analýze. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které Metoděj Jan Zavoral představuje, abychom pochopili jeho důležitost a relevanci dnes.
Metoděj Jan Zavoral | |
---|---|
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
68. opat strahovský | |
Ve funkci: 1906 – 1942 | |
Předchůdce | Zikmund Antonín Starý |
Nástupce | Bohuslav Stanislav Jarolímek |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSL |
Narození | 28. srpna 1862 Neveklov Rakouské císařství |
Úmrtí | 26. června 1942 (ve věku 79 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Profese | katolický kněz, spisovatel, překladatel, politik a literární kritik |
Náboženství | katolická církev |
Commons | Metoděj Jan Zavoral |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Metoděj Jan Zavoral OPraem, též Metoděj Zavoral, Methoděj Zavoral, či Method Zavoral, (28. srpna 1862 Neveklov – 26. června 1942 Praha) ,byl český římskokatolický kněz, opat premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Následně byl senátorem Národního shromáždění ČSR.
Původně kaplan v Jihlavě, v letech 1906–1942 byl opatem Strahovského kláštera v Praze.
V letech 1918–1920 zasedal za lidovce v Revolučním národním shromáždění. V parlamentu obhajoval zájmy katolické církve a odmítal vytlačování katolicismu z nové republiky. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu zasedal do roku 1925.
V roce 1924 se vzdal politické práce v lidové straně v důsledku tlaku papeže Pia XI., který zakazoval kněžím politickou aktivitu. V roce 1938 organizoval pohřeb Karla Čapka, jehož byl osobním přítelem. Byl spoluzakladatelem a předsedou Československo-rumunské společnosti.