Tento článek se bude zabývat tématem Morový sloup, které bylo předmětem debat a zájmu v různých oblastech. Morový sloup přitahuje velkou pozornost díky svému významu v dnešní společnosti a jeho dopadu na různé aspekty každodenního života. V průběhu historie hrál Morový sloup zásadní roli ve vývoji lidstva a byl předmětem studia a výzkumu v mnoha oborech. V tomto smyslu budou analyzovány různé perspektivy a přístupy související s Morový sloup s cílem poskytnout ucelenou a obohacující vizi na toto téma. Prostřednictvím přísné a kritické analýzy je cílem ponořit se do různých aspektů, které charakterizují Morový sloup, stejně jako do jejích důsledků a dopadů v dnešní době.
Morový sloup nebo morová statue je typ monumentálního sochařského díla, které se od poloviny 16. století do konce 18. století stavělo na místě morových hřbitovů a zejména na veřejných prostranstvích měst v Evropě jako ochrana před morovou epidemií. V období následující epidemie moru často býval sloup, postavený za předchozí epidemie, vysvěcen a užíván jako oltář pro venkovní bohoslužby, když byly kostely z hygienických důvodů zavřeny.
Morové sloupy vznikaly v Evropě, kterou po staletí pustošily opakující se morové epidemie, v době baroka, od poloviny 16. století do konce 18. století. Jsou typické pro střední Evropu a severní Itálii. Stavěly se jako poděkování za odeznění epidemie a zpravidla i jako prosba o ochranu místa před další epidemií. Termín morový sloup byl někdy přenesen i na pamětní sloupy jiné tragédie, například války (Mariánský sloup v Praze na Staroměstském náměstí, Mariánské sloupy v Mnichově a ve Vídni). Chybně se tak někdy označují sloupy viniční se sv. Václavem (Praha) nebo sv. Urbanem. Ty sloužily k ochraně vinic nebo označovaly místo vybírání viniční daně. Oproti nim viniční sloup v Praze-Troji měl odlišný význam – označoval místo hrobu obětí moru.
Sloup měl monumentální rozměry, zpravidla byl vyšší než tři metry, byl tesán z kamene s doplňky kovanými ze železa (svatozáře, atributy světců, mříže, zábradlí), se zlacenou výzdobou.
Od jednoduchých a hladkých sloupů typu Boží muka, přes sloupy tordované až po trojpatrová sochařská díla s různými plastickými články a ozdobami (římsy, vázy, čučky), s reliéfy a nápisy, stojící na podestě se schodištěm a kuželkovou balustrádou, se stojícími či ležícími sochami světců bohaté ikonografie. Na podstavci může být oltářní menza v nástavci s reliéfem nebo se zamřížovaným výklenkem pro svatý obrázek.
Obvyklá provedení:
Na vrcholu nejčastěji:
ve spodních patrech: