Motu proprio
V tomto článku se ponoříme hlouběji do Motu proprio a prozkoumáme všechny aspekty tohoto tématu. Od jeho historie a vývoje až po jeho dopad na současnou společnost pokryjeme všechny relevantní aspekty a poskytneme podrobné informace, aby naši čtenáři plně porozuměli Motu proprio. Budeme analyzovat, jak Motu proprio ovlivnil různé oblasti, od vědecké po kulturní sféru, a budeme zkoumat její význam v současném kontextu. Kromě toho také prozkoumáme možné budoucí důsledky Motu proprio a to, jak by mohl pokračovat v transformaci světa v nadcházejících letech.
Motu proprio (latinsky z vlastní iniciativy) je zvláštním druhem papežského dokumentu, jenž byl komponován či iniciován osobním papežovým rozhodnutím, a nikoli některým z kardinálů či dalších papežových spolupracovníků. Motu proprio není reskript, neboť reskript je odpověď správního orgánu na podanou žádost.
Charakteristika
Obvykle má podobu dekretu, který není ovšem opatřen pečetí a není kontrasignován nikým jiným než papežem. První motu proprio vydal papež Inocenc VIII. roku 1484. Až do současnosti se motu proprio užívá zvláště při zřizování institucí, malých změnách práva či právních procedur a udílení privilegií institucím i jednotlivcům.
Motu proprio nejprve obsahuje účel vlastního vydání a dále popisuje zákon, směrnici či privilegium, jichž se dokument týká. Pomocí Motu proprio byl novelizován aktuální Kodex kanonického práva a vydány některé trestní zákony, např. o sexuálním zneužívání, či třeba umožnění vysluhování tradiční mše svaté v roce 2007 (Summorum pontificum) a následné omezení v roce 2021 (Traditionis custodes).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Motu proprio na francouzské Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu motu proprio na Wikimedia Commons
