V dnešním světě je Novorománský sloh téma, které získalo velký význam a relevanci ve všech oblastech každodenního života. Od osobní, přes profesní, až po sociální sféru se Novorománský sloh stal předmětem zájmu a neustálých debat. Jeho dopad byl výrazně vnímán v různých aspektech, což vedlo k protichůdným názorům, teoriím a výzkumům, které se snaží plně porozumět jeho vlivu na současnou společnost. V tomto článku se budeme zabývat různými aspekty Novorománský sloh, prozkoumáme jeho význam, důsledky a možné cesty pro jeho budoucí vývoj.
Novorománský sloh (též pseudorománský sloh) je architektonický styl, jenž byl inspirován románskou architekturou 11. a 12. století a v němž se stavělo v době kolem poloviny století 19. Na rozdíl od svého historického vzoru však novorománská architektura používala spíše jednodušší oblouky a okna.
V německých zemích se ujala raná forma novorománského slohu nazvaná Rundbogenstil (styl kulatých oblouků). Tento stavební styl šířila v Severní Americe i jinde od 30. let 19. století skupina německých vystěhovalců. Nejvýznamnějším a nejvlivnějším americkým architektem, jehož práce se nesla ve volném „románském“ stylu, byl Henry Hobson Richardson. V USA se stylu odvozenému z Richardsonových prací říkalo Richardsonian Romanesque (Richardsonovský románský sloh). Ne všechny tyto práce však lze přiřadit k novorománskému slohu.
Budovy v novorománském slohu mívají obvykle zakulacené a polokulaté oblouky oken a římsy.
Tak jako jeho románský architektonický vzor sloužil i novorománský sloh především ke stavbě kostelů a také synagog.
V Severní Americe se koncem 19. a počátkem 20. století v duchu tohoto stavebního stylu často budovaly univerzitní areály, jako je například kampus Kalifornské univerzity v Los Angeles, kampus Denverské univerzity a kampus Torontské univerzity.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Romanesque Revival architecture na anglické Wikipedii.