V dnešním světě je Olga Konstantinovna Romanovová stále velmi aktuální téma a diskuse. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho důležitosti v každodenním životě, Olga Konstantinovna Romanovová je i nadále tématem zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého vzniku až po dnešní vývoj byl Olga Konstantinovna Romanovová předmětem mnoha studií, analýz a diskuzí, které se snažily lépe porozumět jeho rozsahu a významu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Olga Konstantinovna Romanovová a prozkoumáme jeho důležitost v současném kontextu.
Olga Konstantinovna Ruská | |
---|---|
královna Helénů velkokněžna ruská | |
Královna v roce 1915 | |
Doba vlády | 1867 – 1913 |
Úplné jméno | Olga Konstantinovna Romanovna Ruská |
Tituly | Její Veličenstvo královna; Její imperátorská Výsost |
Narození | 3. září 1851 Pavlovsk, Rusko |
Úmrtí | 18. červen 1926 Pau, Francie |
Pohřbena | Královské pohřebiště Tatoi, Řecko 17. listopad 1926 |
Předchůdce | Amálie Oldenburská |
Nástupce | Sofie Pruská |
Sňatek | 27. října 1867 |
Manžel | Jiří I. Řecký |
Potomci | Konstantin Jiří Alexandra Nikolas Marie Olga Andreas Kryštof |
Rod | Oldenburkové |
Dynastie | Romanov-Holstein-Gottorp |
Otec | Konstantin Nikolajevič Ruský |
Matka | Alexandra Sasko-Altenburská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Olga Konstantinovna Romanovová (řecky: Όλγα; 3. září 1851, Pavlovsk – 18. června 1926, Pau) byla jako manželka krále Jiřího I. řecká královna. V roce 1920 byla krátce řeckou regentkou.
Byla členkou dynastie Romanovců, nejstarší dcerou velkoknížete Konstantina Nikolajeviče a jeho manželky, princezny Alexandry Sasko-Altenburské. Dětství strávila v Petrohradě, v Polsku a na Krymu a v roce 1867 se ve věku šestnácti let provdala za krále Jiřího I. Řeckého. Nejprve se v Řeckém království cítila špatně, ale rychle se zapojila do sociální a charitativní činnosti. Zakládala nemocnice a školy, ale její pokus prosadit nový, dostupnější řecký překlad evangelií vyvolal nepokoje mezi náboženskými konzervativci.
Po atentátu na svého manžela v roce 1913 se Olga vrátila do Ruska. Když vypukla první světová válka, zřídila v Pavlovském paláci, který patřil jejímu bratrovi, vojenskou nemocnici. Po ruské revoluci v roce 1917 byla uvězněna v paláci, dokud nezasáhla dánská ambasáda, která jí umožnila uprchnout do Švýcarska. Olga se nemohla vrátit do Řecka, protože její syn, král Konstantin I. Řecký, byl sesazen.
V říjnu 1920 se vrátila do Athén kvůli smrtelné nemoci svého vnuka, krále Alexandra I. Řeckého. Po jeho smrti byla jmenována regentkou (v listopadu) až do nastoupení Konstantina I. následující měsíc na trůn. Po porážce Řeků v řecko-turecké válce v letech 1919–1922 byla řecká královská rodina opět deportována a Olga strávila poslední roky svého života ve Spojeném království, Francii a Itálii.
Je prababičkou bývalé španělské královny Sofie Markéty, britského krále Karla III. a také babičkou řeckého a dánského prince Filipa, manžela britské královny Alžběty II.
Narodila se v Pavlovsku jako dcera velkoknížete Konstantina Nikolajeviče a velkokněžny Alexandry, dcery vévody Josefa Sasko-Altenburského; jako taková byla neteří současného ruského cara Alexandra II. a vnučkou předchozího cara Mikulášu I.
V roce 1863 se jako dvanáctiletá poprvé setkala s mladým řeckým králem Jiřím I. Glücksburským, do kterého se zamilovala a o čtyři roky později, 27. října 1867 se za něj provdala. Sňatek, upevňující diplomatické vztahy Řecka a Ruska a sbližující dva panovnické domy, byl jedním z úspěchů ruské diplomacie. Posílení ruských pozic v tomto důležitém mediterránním prostoru bylo neobyčejně významné, a to tím více v předvečer hrozby vojenského konfliktu s Tureckem, který nakonec propukl v roce 1912.
Třebaže tedy měl sňatek politické pozadí a sledoval politické zájmy obou zemí, bylo manželství šťastné. Královský pár měl sedm dětí:
V době příjezdu do Řecka měla Olga pouhých šestnáct let; do nové vlasti přijela s výbavou, v níž se ukrývala i kolekce panenek. Byla zpočátku Řeky přijímána s nedůvěrou, rychle si však získala jejich sympatie půvabem, milou povahou a charitativní činností, kterou se zabývala. V Pireu, kde se nacházela základna ruského námořnictva, založila vojenskou nemocnici. Otevřela rovněž zdravotnické kurzy pro ženy a sama je navštěvovala. Trvale odmítala doprovod královské gardy i přes mnohé střelby na svého manžela a dceru.
Manžel Olgy, král Jiří I., byl zavražděn na začátku války s Tureckem 18. března 1913 řeckým anarchistou. Po jeho smrti, na počátku první světové války, přijela královna-vdova do Ruska, kde žila v Konstantinovském paláci ve Strelně u Petrohradu; pracovala v nemocnicích a pomáhala raněným.
Královna Olga velmi těžce prožívala úpadek a tragédii svého rodu – dynastie Romanovců po Říjnové revoluci, tím spíš, že tři z jejích dětí byly sňatkem s Romanovci spojeny.
V roce 1920 byla krátce vládnoucí regentkou za svého syna Konstantina.
Královna Olga zemřela 18. června 1926 ve francouzském Pau. Nejdříve byla převezena a pohřbena v Itálii, kde byla řecká královská rodina v exilu, a to v pravoslavném chrámu Narození Páně a Mikuláše Divotvorce ve italské Florencii, v němž řecký královský dům používal jednu z prostor krypty jako hrobku pro monarchy-vyhnance. Po obnovení monarchie v Řecku byla v roce 1936 rakev s ostatky královny Olgy převezena do Atén, kde byla pohřbena na hřbitově u královského paláce v Tatoi.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olga Konstantinowna Romanowa na polské Wikipedii.
Řecká královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Amálie Oldenburská |
1867–1913 Olga Konstantinovna Romanovová |
Nástupce: Sofie Pruská |
Předchůdce: Pavlos Kunduriotis |
Řecká regentka 11/12 1920 |
Nástupce: král Konstantin I. Řecký |