Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Tento článek se zabývá tématem Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli z komplexního a podrobného přístupu s cílem poskytnout kompletní a aktualizovanou vizi tohoto zajímavého tématu. V tomto směru budou zkoumány různé aspekty související s Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, od jeho původu a historie až po jeho dopad na současnou společnost. Budou prezentována relevantní data, nedávné studie a hloubkové analýzy, které čtenáři umožní pochopit důležitost a relevanci Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli dnes. Stejně tak budou nabídnuty úvahy a perspektivy, které obohatí porozumění tomuto tématu a podpoří obohacující debatu.
Historicky prvním držitelem zlaté sošky za nejlepší mužský herecký výkon se za sezónu 1927/1928[pozn. 1] stal Emil Jannings za výkon ve filmech Poslední komando (The Last Command; 1928) a Velké pokání (The Way of All Flesh; 1927). Cenu si převzal v roce 1929, společně s dalšími třinácti vítězi, při příležitosti banketu k prvnímu výročí založení Akademie filmového umění a věd. Od té doby udělila Akademie v této kategorii celkem 81 cen, a to 73 různým hercům. Až do roku 1936 byli nominováni a oceňováni všichni herci bez ohledu na to, zda se jednalo o hlavní či vedlejší roli. Od roku 1936 jsou výkony ve vedlejších rolích oceňovány samostatně. Zatím posledním držitelem zlaté sošky v této kategorii se stal Colin Firth, který byl oceněn za svůj výkon ve filmu Králova řeč (The King's Speech; 2010).
Dvakrát za sebou a tedy obhájit své vítězství v následujícím ročníku dokázali pouze Spencer Tracy a Tom Hanks. Kromě toho získali své Oscary ve stejném věku (prvního v 37 a druhého v 38 letech).
Spencer Tracy a Laurence Olivier jsou držiteli devíti nominací v této kategorii, přičemž Spencer Tracy proměnil dvě nominace ve vítězství a Laurence Olivier pouze jednu (1948). V těsném závěsu za nimi jsou s počtem osmi získaných nominací Paul Newman, Jack Nicholson a Peter O'Toole, který ani jedinou z nich neproměnil ve vítězství.
Nejstarším držitelem zlaté sošky za nejlepší herecký výkon v hlavní roli se stal v 76 letech Henry Fonda, který byl oceněn za svůj výkon ve filmu Na Zlatém jezeře (On Golden Pond; 1981). V době slavnostního předávání byl již Fonda velmi nemocen a cenu za něj převzala jeho dcera Jane. Za výkon ve filmu Příběh Alvina Straighta (The Straight Story; 1999) byl Richard Farnsworth ve svých 79 letech nominován na Oscara a stal se tak nejstarším nominovaným v této kategorii.
Nejmladším oscarovým laureátem se stal Adrien Brody, kterému bylo při přebírání zlaté sošky za výkon ve filmu Pianista (The Pianist; 2002) 29 let. Nejmladším nominovaným se ve svých devíti letech stal Jackie Cooper, který byl nominován za výkon ve filmu Skippy (Skippy; 1931).
Prvním hercem, který získal Oscara in memoriam, se stal Peter Finch (1976), který zemřel na infarkt při cestě z hotelu na generálku předávání cen. Posmrtnou nominaci za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli získali také James Dean, Spencer Tracy a Massimo Troisi. James Dean byl posmrtně nominován v této kategorii dokonce dvakrát (1955, 1956).
V roce 1931/1932 získali Wallace Beery a Fredric March zlatou sošku společně, stalo se tak v této kategorii poprvé a naposled.
↑Vzhledem k situaci, že americká Akademie filmového umění a věd uděluje své ceny vždy na začátku roku za nejlepší filmové počiny uplynulého kalendářního roku, vztahují se údaje u let v článku k roku (pokud není uvedeno jinak), za který jsou ceny udíleny, nikoli k roku, v němž jsou udíleny (například Denzel Washington získal svého Oscara za rok 2001 při slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil na začátku roku 2002). Výjimkou je prvních šest ročníků, kdy se ceny udělovaly za filmovou sezónu, zpravidla vymezenou od srpna do srpna.
↑Údaje v této části článku zahrnují výsledky 80 ročníků udílení výročních cen akademie.
Literatura
VALDEN, Milan. Oscar. Přehled výročních cen americké Akademie filmového umění a věd. Praha: Libri, 2005. 264 s. ISBN80-7277-134-5
HENDRYKOWSKI, Marek. Historia Filmowego Oscara. Warszawa: Wydawnictwa Artystyczne i Filmowe, 1988. ISBN83-221-0432-4