V dnešním světě získal Otýlie Beníšková velký význam v různých oblastech našeho života. Od politiky po technologii, kulturu a společnost se Otýlie Beníšková stal tématem neustálých konverzací a debat. Názory na Otýlie Beníšková se velmi různí, což dokazuje složitost a důležitost, kterou dnes má. Tento článek se bude snažit prozkoumat různé aspekty Otýlie Beníšková a ponořit se do jeho dopadu a významu v dnešní společnosti. Od svých počátků až po svůj vliv na každodenní život vyvolal Otýlie Beníšková velký zájem a je klíčové pochopit jeho dosah a dopad na současný svět.
Otýlie Beníšková | |
---|---|
Otýlie Beníšková | |
Rodné jméno | Otýlie Jelínková |
Narození | 25. října 1882 Rakovník Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. srpna 1967 (ve věku 84 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Slavín |
Choť | Karel Beníško |
Děti | Karel Beníško |
Rodiče | Vilém Karel Jelínek Anna Jelínková |
Příbuzní | Jiljí Krämer (dědeček) Terezie Brzková (sestra) Hana Vojtová (sestra) Marie Spurná (sestra) Jaroslav Vojta (synovec) Hermína Vojtová (neteř) |
Umělecké ceny | |
národní umělec (1952) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otýlie Beníšková, rozená Otýlie Jelínková (25. října 1882 Rakovník – 22. srpna 1967 Praha), byla česká herečka.
Pocházela ze starého divadelnického rodu Jelínků, všichni její příbuzní, rodiče i všechny tři sestry (Terezie Brzková, Marie Spurná a Hana Vojtová), její synovec a neteř jakož i její vlastní syn byli herci a herečky. Její otec Vilém Karel Jelínek byl principálem vlastní herecké společnosti. Svoji hereckou kariéru začala koncem 19. století právě v divadelní společnosti svého otce. Poté vystřídala několik angažmá, mimo jiné také v Bratislavě (6 let), v Národním divadle v Brně a ve Vinohradském divadle. Nejdéle však hrála v Plzni (v letech 1906–1907 a 1907–1932). Během okupace působila v Československém rozhlase v Divadle Uranie. Po válce prakticky až do své smrti vystupovala v Divadle D 34, pozdějším Divadle E. F. Buriana.
V českém filmu se uplatnila až ve zralém věku, mezi její nejlepší role patří výkon ve snímku Až se vrátíš… z roku 1947 nebo Chceme žít z roku 1949. V roce 1952 byla jmenována národní umělkyní.
|
|
|