Palác Dolmabahçe je téma, které v průběhu let přitahuje pozornost lidí. Toto téma svým dopadem na společnost a kulturu vyvolalo neustálé diskuse a zanechalo stopu v historii. Od svého vzniku až po současné trendy se Palác Dolmabahçe vyvíjel a udržoval si svůj význam v různých kontextech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Palác Dolmabahçe, prozkoumáme jeho vliv v různých oblastech a jeho roli v každodenním životě.
Palác Dolmabahçe | |
---|---|
Palác Dolmabahçe | |
Základní informace | |
Sloh | baroko, rokoko a klasicistní architektura |
Architekti | Garabet Amira Balyan a Nigoğayos Balyan |
Výstavba | 1823 |
Poloha | |
Adresa | Beşiktaş, Turecko |
Souřadnice | 41°2′22″ s. š., 29°0′6″ v. d. |
Další informace | |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Palác Dolmabahçe (turecky Dolmabahçe Sarayı) je empírový palác nacházející se v Istanbulu na evropském břehu Bosporu. Sloužil jako sídlo sultána a správní centrum Osmanské říše v letech 1853 až 1922 s přestávkou mezi lety 1889–1909.
Tento palác nechal postavit sultán Abdülmecid I. podle návrhu arménského architekta Karabeta Balyana a jeho syna Nikoğa. Stavba se realizovala přibližně mezi lety 1843 a 1853, v roce 1857 se tam sultán přestěhoval i se svým dvorem z předešlého sídla paláce Topkapi. Tento palác měl symbolizovat přibližování Osmanské říše k mnohem vyspělejší Evropě, proto hodně připomíná evropské zámky. Za vzor při návrhu mu sloužil francouzský Louvre a britský Buckinghamský palác.
V mořské hladině se zrcadlí až přezdobená stavba osmanského slohu, jejíž stavba byla prý tak nákladná, že ve velké míře přispěla ke státnímu bankrotu v roce 1876. Toto sídlo tureckých sultánů zabírá plochu asi 700 tisíc metrů čtverečních. Jedná se o velký komplex paláců, pavilonů, mešit, fontán a nádvoří. Celý komplex je rozdělen do čtyř nádvoří a komplexu harému. V roce 1938 v tomto paláci zemřel zakladatel moderního Turecka Mustafa Kemal Atatürk.
V největším ceremoniálním sále visí vůbec největší lustr jaký kdy byl vyroben, lustr z českého skla tvoří 750 světel a váží 4,5 tuny, sultánovi Abdülmecidovi I. ho v roce 1853 darovala britská královna Viktorie.
Dále palác zdobí drahé kameny, mramor, egyptský alabastr a porfyr z Pergamonu, benátské sklo a velké množství nejdražších koberců. Přepychové řešení interiéru věrně ctí tradice pohádkových sultánských paláců, jen jeho styl je méně orientální. Obdivuhodné je množství zlata (spotřebovalo se údajně 35 tun tohoto vzácného kovu), a těžkých brokátů ve spojení s velkými prostorami.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pałac Dolmabahçe na polské Wikipedii.