Patrilinearita
V tomto článku se budeme věnovat tématu Patrilinearita, které bylo předmětem zájmu a analýzy v různých oblastech studia. Patrilinearita upoutal pozornost výzkumníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti díky své relevanci v různých kontextech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Patrilinearita, analyzujeme jeho důsledky, vývoj a možné dopady na současnou společnost. Podobně prozkoumáme různé perspektivy a názory týkající se Patrilinearita, abychom na toto téma poskytli komplexní a obohacující vizi. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme osvětlit Patrilinearita a přispět k porozumění a diskusi o tomto tématu, které se týká širokého spektra lidí a zájmů.
Patrilinearita (z lat. pater, otec, a linea, rodová linie) je takové uspořádání společnosti, kde se osobní atributy, privilegia a majetek dědí v otcovské (agnátské) linii. Je to nejrozšířenější typ příbuzenského systému a v rozvinutějších společnostech se jiný nevyskytuje. Představuje radikální vymanění z biologických vazeb dítěte s matkou a převládnutí vazby kulturní - sňatku jako smlouvy. Patrilinearita proto patrně souvisí s monogamií a dítě se do společnosti nerodí, nýbrž je do ní teprve po porodu přijato otcem.
Výrazně patrilineární (a navíc patriarchální) byly zemědělské i městské společnosti starověku, kde se zpočátku dědilo výhradně v přímé linii otce. Patrilineární byly společnosti středověké a patrilineární jsou i naše současné společnosti, i když dědictví a tudíž ani tyto vztahy v nich nehrají tak významnou roli; přesto se dosud příjmení zpravidla dědí po otci.
Odkazy
Literatura
- R. Benedictová, Vzorce kultury. Praha 2000
- C. Lévi-Srauss, Les structures élémentaires de la parenté. Paris.
- I. Možný, Sociologie rodiny. Praha 2002
- R. F. Murphy, Úvod do sociální a kulturní antropologie. Praha 1999
