V dnešním světě se Pavel Brom stalo tématem velkého zájmu a významu. Ať už se jedná o jeho dopad na společnost, jeho vliv na populární kulturu nebo jeho význam v akademické sféře, Pavel Brom je tématem, které přitahuje pozornost široké škály publika. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Pavel Brom, analyzujeme jeho důležitost, historii a význam v dnešním světě. Od svých počátků až po vývoj v současnosti zanechal Pavel Brom v našich životech nesmazatelnou stopu a zaslouží si být studován a pochopen v celé své komplexnosti. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy vneseme světlo do tohoto tématu a poskytneme našim čtenářům širší a hlubší vhled do Pavel Brom.
Pavel Brom | |
---|---|
Narození | 8. května 1938 Praha Československo |
Úmrtí | 4. června 2009 (ve věku 71 let) Praha Česko |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | spisovatel, malíř, ilustrátor, grafik, kurátor, typograf a fotograf |
Choť | Dagmar Bromová |
Děti | Veronika Bromová |
Příbuzní | Veronika Bromová (dcera) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Pavel Brom (8. května 1938, Praha – 4. června 2009, tamtéž) byl český grafik, malíř a ilustrátor.
Vyučil se litografem. V letech 1958–1964 studoval na AVU v Praze u profesorů Vladimíra Silovského a Antonína Pelce. V roce 1978 podepsal petici za zrušení trestu smrti.
Byl aktivním členem KSČ a od roku 1965 spolupracovníkem StB s krycím jménem Malíř (též Zombák, Láďa). Spolupráci s StB považoval za svou politickou a morální povinnost a chápal "nutnost ovlivňovat ideologický vývoj umění". Zprvu byl úkolován, aby podával zprávy o Milanu Knížákovi, malíři Jiřím Ševčíkovi a režiséru Elmaru Klosovi. V 80. letech referoval StB o Josefu Kroutvorovi, Jiřím Šalamounovi nebo sochaři Ivanu Theimerovi (který později emigroval). I díky této spolupráci získával zakázky od Art Centra a oplátkou informoval StB o jeho řediteli Hubertu Matějčkovi.
Také Spolek Šalamoun označil Pavla Broma za režimního umělce a dvojnásobného agenta Stb. Vladimír Pavlík uvádí Pavla Broma na stránkách Světové sdružení československých politických vězňů jako k-agenta s krycím jménem Zombák a Malíř.
Od konce 60. let do 80. let pracoval často ve dvojici s Milanem Kopřivou, vytvořili spolu sérii unikátních černobílých divadelních plakátů a stejně graficky k nim upravili sérii divadelních programů s foto-grafickými kolážemi historických typografických motivů, knižních značek a ornamentů z 19. století a z období secese, v letech 1967-1971 pro Divadlo za branou (Lorenzaccio, Zelený papoušek/Hodina lásky, Oidipus/Antigona, Ivanov, Tři sestry, Provaz o jednom konci, Lásky hra osudná), a od roku 1969 pro Semafor (Kytice, Jonáš a doktor Matrace, Básníci a sedláci, Revizor v šantánu; Šimek-Grossmann: Othello, Besídka zvláštní školy, Besídka v rašeliništi), dále pro Na zábradlí a divadlo Járy Cimrmana. V roce 1990 navrhl volební plakáty Občanského fóra.
Knižní grafiku a ilustraci knih vytvářel jednak ve spolupráci s Milanem Kopřivou, a dále se svou manželkou Dagmar Bromovou. Ilustroval řadu knih pro děti a mládež, historických románů a populární edukativní literatury: kupř. Toulky českou minulostí. První díl této řady ilustroval se svojí ženou Dagmar, dalších deset svazků již výtvarně pojal Jiří Běhounek. Toulky českou minulostí se vymykají knihařským zpracováním s atypickými rozměry 30x18 cm. ´
Věnoval se také scénografii a výstavnictví. Výtvarně spolupracoval s filmem a televizí. Experimentoval také s novými technikami, především xeroxem.
Účastnil se řady výstav v Československu i v zahraničí. V roce 1989 se s kurátorkou Simeonou Hoškovou podílel na přípravě výstavy "Současná česká grafika" v pražské výstavní síni Mánes a na přípravě katalogu. Jednalo se o první ideologicky nelimitovanou výstavu české grafiky po roce 1989.