Pierre Harmel

V dnešním světě je Pierre Harmel tématem, které upoutalo pozornost a zájem lidí ze všech oblastí života. Od svého dopadu na společnost až po jeho význam v politice a ekonomii se Pierre Harmel ukázalo jako mnohostranné téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky. Jak se v digitálním věku neustále posouváme kupředu, Pierre Harmel je i nadále relevantní a aktuální a vyvolává otázky a výzvy, které si zaslouží, abychom je řešili vážně a uvážlivě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Pierre Harmel, od jeho původu až po jeho dopad na náš každodenní život, s cílem osvětlit téma, které se neustále vyvíjí.

Pierre Harmel
Narození16. března 1911
Uccle
Úmrtí15. listopadu 2009 (ve věku 98 let)
Brusel
Alma materLutyšská univerzita
UCLouvain Saint-Louis – Bruxelles
Povolánípolitik, diplomat, vysokoškolský učitel a advokát
ZaměstnavatelLutyšská univerzita
Oceněnívelkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Politické stranyCentre démocrate humaniste
Křestanská národní strana
FunkceMinister of Justice of Belgium (1958)
premiér Belgie (1965–1966)
ministr zahraničních věcí Belgie (1966–1973)
President of the Belgian Senate (1973–1977)
member of the Chamber of Representatives of Belgium
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Charles José Marie Harmel (16. března 191115. listopadu 2009) byl belgický křesťanskodemokratický politik a právník, představitel dnes již zaniklé belgické Křesťansko-sociální strany (Christelijke Volkspartij – Parti Social Chrétien). V letech 19651966 byl premiérem Belgie. V letech 19501954 byl ministrem školství, roku 1958 ministrem spravedlnosti, v letech 19581960 ministrem kultury, 19601961 ministrem státní správy, 19661968 ministrem zahraničních věcí. V letech 19731977 byl předsedou belgického Senátu. V letech 19461971 zasedal nepřetržitě v dolní komoře belgického parlamentu, v letech 19711977 v Senátu. Roku 1973 získal čestný titul státní ministr (minister van Staat, ministre d'État).

Jakožto ministr zahraničí vypracoval v NATO tzv. Harmelovu doktrínu, která byla založena na posílení obranného charakteru aliance a zlepšení diplomatických vztahů se státy Varšavské smlouvy. Tato doktrína na počátku 70. let uvolnila mezinárodní napětí, což vyvrcholilo Helsinskou konferencí roku 1975.

Literatura

  • Vincent Dujardin, Pierre Harmel, Brussels, Le Cri 2004

Externí odkazy