Planetární jádro
Význam Planetární jádro v současné společnosti je nepopiratelný. Ať už se jedná o aktuální téma, významnou osobnost, kulturní fenomén nebo zásadní koncept, Planetární jádro hraje v našem každodenním životě zásadní roli. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Planetární jádro, od jeho dopadu na osobní úroveň až po jeho vliv na globální sféru. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme porozumět relevanci a významu Planetární jádro dnes, stejně jako jeho vývoji v čase. Stejně tak budeme zkoumat jeho roli v různých kontextech a jeho interakci s dalšími prvky společnosti. Doufáme, že prostřednictvím této cesty objasníme důležitost a složitost Planetární jádro v současné společnosti.
Jádro planety je její nejvnitřnější částí s nejvyšší hustotou, která vzniká při diferenciaci původní protoplanety. U terestrických planet se většinou skládá ze železa, které může obsahovat některé lehčí příměsi (např. síru), což je významné pro generování magnetického pole planet. Proces diferenciace jádra je také významný z hlediska produkce primárního tepla.
Jádra terestrických těles
Jádro Merkuru je zřejmě největší v porovnání s velikostí své planety v celé Sluneční soustavě – z dat o střední hustotě, získaných sondou Mariner 10, a geochemických modelů je jeho poloměr 0,75–0,80 RM (tj. 1800–1950 km). Protože nemáme žádné přímé údaje o stavbě planety, jediné omezení na strukturu jádra je pozorované slabé magnetické pole Merkuru, které nelze vysvětlit podobným mechanismem jako je geodynamo. Z termálně-evolučních modelů se zdá být jisté, že termální dynamo již není v provozu a konvekci v jádře musí zajišťovat proces růstu vnitřního jadérka (podobně jako u Země). Magnetické pole podobné tomu pozorovanému pak lze získat v případě, že se tato konvekce odehrává pouze ve spodní části vnějšího jádra a svrchní část, která se konvekce neúčastní, pak krátkoperiodické složky pole filtruje. Tento model také dává omezení na velikost vnitřního jádra, které nesmí být výrazně větší než cca 1000 km.
O jádru Venuše je toho i přes rozsáhlý výzkum planety velmi málo známo. Z údajů o střední hustotě a odhadů chemického složení vyplývá poloměr jádra 2900–3200 km a nepřítomnost vnitřního jadérka. Také z měření slapových deformací se zdá být pravděpodobné, že je celé jádro v kapalném stavu.
Jádro planety Mars je prozkoumáno také velmi málo, podobně jako v případě Venuše. Jeho velikost je přibližně 1500-1850 km a z měřených slapových deformací planety se zdá být jisté, že minimálně jeho vnější část je kapalná.
Jádra velkých planet
Předpokládá se, že tzv. plynní obři mají také kamenné jádro, složené z hornin. U Saturnu a Jupiteru je předpokládána vrstva z kovového vodíku, zato u tzv. ledových obrů se jádro skládá převážně z vody, methanu a amoniaku.
Reference
- ↑ SPOHN, T., et al. The interior structure of Mercury: what we know, what we expect from BepiColombo. Planet. Space Sci.. 2001, roč. 49, s. 1561–1570. DOI 10.1016/S0032-0633(01)00093-9.
- ↑ CHRISTENSEN, U. A deep dynamo generating Mercury’s magnetic field. Nature. 2006, čís. 444, s. 1056–1058. DOI 10.1038/nature05342.
- ↑ STEVENSON, D. J.; SPOHN, T.; SCHUBERT, G. Magnetism and Thermal Evolution of the Terrestrial Planets. Icarus. 1983, roč. 54, s. 466-489.
- ↑ KONOPLIV, A. S.; YODER, C. F. Venusian k2 tidal Love number from Magellan and PVO tracking data. Geophys. Res. Lett.. 1996, roč. 23, čís. 14, s. 1857–1860. DOI 10.1029/96GL01589.
- ↑ YODER, C. F., et al. Fluid Core Size of Mars from Detection of the Solar Tide. Science. 2003, čís. 300, s. 299-303. DOI 10.1126/science.1079645.