V dnešním světě je Radomír Malý téma, které získalo velký význam v různých oblastech společnosti. Ať už v politické, sociální, kulturní nebo technologické oblasti, Radomír Malý vzbudil velký zájem a debatu mezi specialisty a odborníky. Postupem času se Radomír Malý stal tématem neustálých diskuzí, protože jeho důsledky a účinky mají významný dopad na náš každodenní život. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé dimenze a perspektivy Radomír Malý s cílem lépe porozumět jeho důležitosti a vlivu v dnešní společnosti.
PhDr. Radomír Malý | |
---|---|
Narození | 4. června 1947 (76 let) Kroměříž Československo |
Bydliště | Brno, Česko |
Národnost | moravská |
Občanství | Česko |
Vzdělání | vysokoškolské |
Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
Povolání | historik, spisovatel a překladatel |
Zaměstnavatel | penzista |
Znám jako | Katolický konzervativec, odpůrce potratů, homosexualismu a genderové ideologie |
Politická strana | bezpartijní |
Představenstva | Una Voce Česká republika |
Nábož. vyznání | Římskokatolická církev |
Choť | Jana Malá |
Děti | 3 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Radomír Malý (* 4. června 1947 Kroměříž), je český historik, novinář, politik a vysokoškolský pedagog. Před rokem 1989 byl katolickým disidentem, psal též pod pseudonymem Karel Bor.
Radomír Malý vystudoval Filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Poté pracoval jako historik v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži, v roce 1972 byl z politických důvodů propuštěn a byl nucen pracovat mimo svůj obor. Aktivně se účastnil vydávání katolického samizdatu a stal se signatářem Charty 77. Tajná policie StB ho od roku 1979 evidovala jako „nepřátelskou osobu“ ve svazku s krycím jménem Marad.
Po Sametové revoluci byl zástupcem šéfredaktora brněnské redakce deníku Lidová demokracie a mezi lety 1993 a 1994 šéfredaktorem konzervativního katolického týdeníku Světlo. V letech 1996–2010 vyučoval na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu za Národní sjednocení ve volebním obvodě Brno-venkov. Roku 1997 se stal zakládajícím členem české pobočky mezinárodní federace Una Voce.
Radomír Malý je autorem řady článků a publikací, které se týkají především jeho pohledu na církevní dějiny. Své články též publikuje na webech Duše a Hvězdy a Institutu sv. Josefa a také v časopisech Te Deum, Řád a Immaculata. Svými názory je v rozporu s liberály a modernisty v rámci katolické církve v ČR, které většinou kritizuje z tradicionalistických pozic. Zdůrazňuje nutnost obrany tzv. tradičních katolických hodnot, staví se proti liberalizaci potratů (interrupcí) a sexuální etiky. Snahy o legalizaci potratů a pornografie vnímá jako jeden z cílů svobodných zednářů, kteří podle něj usilují o to, rozvrátit dobrou křesťanskou rodinu, kterou vnímá jako jeden z obranných valů katolicismu. Ve svém článku Na programu je katolická kontrarevoluce formuluje myšlenku, že v krajním případě i „povstání nebo vojenský převrat na obranu tradiční rodiny a nenarozených dětí by tady nejenže nebyl něčím eticky vadným, ale naopak hrdinným projevem odporu proti nynější bezbožné revoluční totalitě a každý katolík, hodný toho jména, by měl morální povinnost něco takového podpořit.„
Malého esej Idea státu křesťanského (poprvé publikovánou v roce 1987 v exilových Rozmluvách) kritizoval v článku Kritické teze k „Ideji státu křesťanského” jiný katolický disident Václav Benda. Benda zpochybnil správnost některých Malým uváděných údajů a jejich interpretaci. Navíc Malého obvinil ze soustavného protiřečení si. Kritizoval ho také za to, že připouští šíření křesťanství násilím.