V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Kroměříž a prozkoumáme jeho původ, dopad a význam dnes. Od svého vzniku Kroměříž upoutal pozornost milionů lidí po celém světě, vyvolal vášnivé debaty a vyvolal nebývalý zájem. V průběhu let se Kroměříž vyvíjel a přizpůsoboval změnám ve společnosti a vždy zůstal velmi důležitým tématem. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do jeho mnoha aspektů, objevíme jeho skutečný význam a jeho vliv v různých oblastech. Přidejte se k nám na této cestě za poznáním a poznáním Kroměříž.
Kroměříž[pozn. 1] (německyKremsier) je město ve Zlínském kraji. Leží na řece Moravě při jižním konci Hornomoravského úvalu a zároveň v jižním cípu úrodné Hané. Žije zde přibližně 28 tisíc obyvatel a je tak po Zlíně druhým největším městem kraje. Město je nazýváno jako Hanácké Athény.
Ve městě se tradičně pořádá mezinárodní festival vojenských dechových hudeb a mezinárodní festival duchovní hudby FORFEST. Na kraji města se nachází Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský aj., založen 1951), který se zabývá výzkumem a šlechtěním obilnin.
Nářečí
Poloze města odpovídá i místní nářečí, které je (při zohlednění charakteristik tzv. městské mluvy) hanácké, přesněji východohanácké, tzn. bez protetického v- (on, okno, ne von, vokno) a částečně i bez náslovného j- (Iřik, ido/idu místo Jiřík, jdu). Jen několik kilometrů jižně od Kroměříže (od obce Trávník) začíná oblast nářečí východomoravských.
Název
Původní podoba jména osady byla Kroměžir (v mužském rodě) a byla odvozena od osobního jména Kroměžir. Význam místního jména tedy byl „Kroměžirův majetek“. Od 14. století je doložen přesmyk koncových hlásek do dnešní podoby. Do němčiny bylo jméno přejato ještě před provedením hláskového přesmyku a zůstalo tak až do 20. století.
Kroměříž je přezdívaná Hanácké Athény.
Historie
Ve středověku zde byl brod přes řeku Moravu a křižovatka Jantarové a Solné stezky (jež byla faktickým pokračováním slavné Hedvábné stezky).
Pro svůj enormní kulturní význam (město bylo od 17. století kulturním centrem Hané a celé střední Moravy) získalo město přezdívku hanácké Athény. Město Kroměříž, druhé největší město Zlínského kraje podle počtu obyvatel a bývalé okresní město, je silným přirozeným regionálním centrem, ležícím na řece Moravě.
20. století
Město bylo známo jako město vojáků (dvoje kasárna), studentů (množství škol středního vzdělávání) a důchodců.[zdroj?] Na místě Žižkových kasáren je dnes Hanácké náměstí, na místě Rybalkových kasáren Tesco. Vojáci z Rybalkových kasáren sloužili také v prostoru Hvězda u Velkých Těšan.
Ve dnech 4. až 6. května 1945 osvobozovaly Kroměříž jednotky 1. rumunské armády.
Po komunálních volbách roku 2018 byl 1. listopadu znovu zvolen starostou města Jaroslav Němec (Nezávislí). Do zastupitelstva se dostali i kandidáti KDU-ČSL, ZVUK 12 a nezávislých (11,72 procenta a tři mandáty), ODS (8,95 procenta a tři mandáty), České pirátské strany (7,48 procenta a dva zastupitelé), ČSSD (6,12 procenta a dva zastupitelé) a KSČM (6,10 procenta a dva zastupitelé).
Po komunálních volbách roku 2022 byl 20. října starostou zvolen Tomáš Opatrný z hnutí ANO a většinová koalice se 17 mandáty byla složena z KDU-ČSL, ČSSD, ODS, Zdravé Kroměřížsko a OK Občané Kroměříže, v opozici zůstali Nezávislí předchozího starosty společně s Piráty, SPD a PRO 2022.
Obyvatelstvo
Struktura
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení. Obyvatelstvo se stále mění a navyšuje. U počtu domů je v roce 1961 za Kroměříž uváděn celkový počet včetně Vážan a Kotojed.
Územím města prochází dálnice D1 s exitem 258-Kroměříž-západ. Dále jím vedou dva úseky silnice I/47 z Vyškova a dále na Hulín. Od tohoto exitu směrem na jihovýchod přes Kotojedy a Trávník vede na Tlumačov silnice II/367. Na jih, na Zdounky, vede přes Vážany silnice II/432. Od západu, od Morkovic–Slížan, přichází do města silnice II/428. Ze severu od Chropyně silnice II/435. Silnice III. třídy jsou:
III/36726 Hradisko–Měrůtky
III/36733 spojka mezi II/367 a I/47 (ulice Tovačovského a Hulínská)
Pravidelnou osobní železniční dopravu v Kroměříži zajišťují České dráhy na trati číslo 303 Kojetín – Kroměříž – Hulín – Valašské Meziříčí a na trati číslo 305 Kroměříž–Zdounky–Zborovice. V železniční stanici je zajištěno odbavení cestujících v mezinárodní a vnitrostátní přepravě včetně rezervačních dokladů (místenky, lůžka a lehátka). Je umožněna platba platební kartou i platba v eurech. Ve stanici je bezbariérové WC, které je osazeno eurozámkem.
V železniční stanici Kroměříž (344754) je zřízena půjčovna kol a tratě 303 a 305 jsou tratě s bezplatnou přepravou vypůjčených kol. Kroměříž je stanicí, kde je možné vypůjčené kolo zdarma uschovat. Další železniční zastávkou ve městě je na trati číslo 305 zastávka Kroměříž-Oskol (339440) a zastávka v místní části Kotojedy (345058). Na trati číslo 303 zastávka v místní části Postoupky (345157).
Ve filmu
V Kroměříži se (alespoň zčásti) natáčelo přes 30 filmů nebo seriálů, mezi nimi je například hudební film Třicet panen a Pythagoras (kde je k vidění například Justiční akademie nebo Květná zahrada, 1973) s Jiřím Menzlem v hlavní roli, slovenský seriál pro děti Jedno malé sídlisko (kde je k vidění sídliště Oskol, škola Slovan aj., 1978), v kroměřížském zámku se natáčelo i několik epizod osmidílného televizního historického jugoslávsko-francouzského filmu Seobe, 1988 (ve filmové distribuci i jako dvoudílný film), Trenck – Zwei Herzen gegen die Krone (Ve jménu lásky a povinnosti) – zámek a jeho okolí, 2003, některé scény filmů Requiem pro panenku (1991), Královská aféra (2012) nebo Dědictví aneb Kurvaseneříká (2013), scény z výpravného seriálu Já, Mattoni.
Kroměříž je sídlem řady škol a tvoří důležité centrum vzdělání v regionu. Mimo jiné se v nich nachází 9 středních škol (z nich tři jsou zároveň i vyšší odborné) a dvě gymnázia. Od roku 2005 zde sídlí celostátní vzdělávací instituce justice – Justiční akademie, která navázala na tradici Justiční školy vzniklé v Kroměříži v roce 1995. Přítomnost mnoha škol a vysoká úroveň vzdělanosti přinesla městu přezdívku Hanácké Atény.
Sídliště rodinných domů Barbořina (podle nedalekého zalesněného kopce, německy Barbaraberg – vrch sv. Barbory),
převážně panelová sídliště Slovan, Zachar a Oskol (těmto třem odpovídají i názvy tří základních škol), Horní Zahrady, Dolní Zahrady, Zámoraví.
Na základě prozatímního obecního řádu z roku 1849, který nařizoval, že všechny předměstské obce mají být sloučeny s městy v jedinou obec, došlo roku 1853 k připojení poddanských dědin Bělidla, Novosady, Štěchovice a výše zmiňovaná Oskol.
Židovské město bylo připojeno k městu již roku 1851. Bylo od města oddělené separační zdí a nacházelo se mezi dnešními ulicemi Tylova a Moravcova. V Moravcové ulici dosud stojí budova tzv. židovské radnice, která je jedinou významnou dochovanou památkou někdejšího židovského města. V roce 1858 byla zrušena katastrální území těchto sídel Bělidla, Novosady,
Oskol, Za Kovářskou branou, Sladovna, Štěchovice a Židovská obec.
Jaromír Tomeček (1906–1997), spisovatel děl s převážně přírodní tematikou
Oldřich Králík (1907–1975), literární historik, textolog, kritik, editor a pedagog
František Kožík (1909–1997), spisovatel, autor vzpomínkové knihy Moje Kroměříž (1995), která popisuje jeho dětství, které v letech 1913–1925 v Kroměříži strávil
Josef Vašica (1884–1968), profesor, kněz, filolog a literární vědec
Alois Šebela (1880–1942), římskokatolický kněz, středoškolský pedagog, čestný kanovník, vikář, ředitel vinařského družstva Unitas a vlastenec
Cihelna
V obci bývala cihelna, v níž byla těžba ukončena v roce 1996. Později se cihelna stala zdrojem kontroverze a protestů obyvatel z důvodu možného zavážení (rekultivaci) místa teplárenským popílkemOtosanem.
↑ Archivovaná kopie. www.vukrom.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-13.
↑Srovnej Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. S. 401.
↑BĚLIČ, Jaromír. Dolská nářečí. Praha: ČSAV, 1954. S. 7.
↑Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 454, 455.
↑ Archivovaná kopie. islamcz.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.
↑PEŘINKA, František Václav. Dějiny města Kroměříže. Díl 1., Obsahuje dobu po rok 1620. Kroměříž: Obecní rada, 1913. S. 7.
↑ Archivovaná kopie. www.jewishmuseum.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-23.
↑FIŠER, Zdeněk. Tři dny, které otřásly Kroměříží
příběh setkání ruského cara a rakouského císaře v srpnu 1885. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1994. 120 s.
↑ Moderní-Dějiny.cz | Podíl rumunské armády na osvobozování Československa v roce 1945. www.moderni-dejiny.cz . . Dostupné online.
↑Zastupitelstva obcí 2014 > Jmenné seznamy a základní přehledy > Zvolení zastupitelé dle abecedy - výběr územních celků > Okres Kroměříž - výběr obce > Obec Kroměříž - výběr kandidátní listiny > Všechny kandidátní listiny . volby.cz . Dostupné online.
↑Novým starostou Kroměříže byl zvolen Jaroslav Němec . Město Kroměříž . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-09.
↑Starostou Kroměříže byl opět zvolen Jaroslav Němec (Nezávislí) . Město Kroměříž . Dostupné online.
↑POHLUDKA, Dominik. Starostou Kroměříže je nově Tomáš Opatrný z ANO, rozhodli zastupitelé. Kroměřížský deník. 2022-10-20. Dostupné online .
↑VONDRÁŠEK, Jan. Starostou Kroměříže byl zvolen Tomáš Opatrný (ANO 2011). www.mesto-kromeriz.cz . Město Kroměříž, 2022-10-20 . Dostupné online.
↑Kroměříž . Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 . Dostupné online.
↑KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 3.díl Kolí-Mi. Praha: LIBRI, 2002. 952 s. ISBN80-85983-15-X. Kapitola Kroměříž, s. 204–220.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 . Český statistický úřad, 2015-12-21 . Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN80-250-1311-1. S. 202, 473 a 517.
PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. Díl I., Obsahující dobu po rok 1620 / dle původních pramenů vypravuje Frant. Vácsl. Peřinka. Kroměříž: Obecní rada, 1913. 544 s. Dostupné také online.
PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže : (dějiny let 1619-1695) ; Díl druhý ; část I., Kroměříž za války třicetileté ; část II., Nový život - Biskup Karel z Lichtenštejna / dle původních pramenů vypravuje František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Národní výbor, 1947. 1072 s.
PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. Díl II, Část 3., Pohled právní, hospodářský a kulturní / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Místní národní výbor, 1948. 434 s.
PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. Díl druhý, Část čtvrtá / dle původních pramenů vypravuje František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Místní národní výbor, 1949. 798 s.
PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 3. díl, Obsahující místopis / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1940. 956 s.
4 historické mapy Kroměříže (z let 1830–1914) + další (jednoduché) mapy částí města z roku 1830 (např. Květná zahrada v roce 1830 je k vidění na mapě s označením Novosady, Dolní zahrady včetně zaniklé lokality Račín jsou k vidění na mapě s označením Bělidla), dostupné online, 29. ledna 2024.